Režisérka Marcely Helena Třeštíková se do kin letos vrátila s Reném. Dalším biografickým dokumentem uplynulého roku byl Občan Havel, dotočený po předčasné smrti původního autora Pavla Kouteckého Miroslavem Jankem. Do distribuce se však zejména v podzimních měsících prodrala i díla dokumentaristů o generaci mladších: Poustevna, das ist Paradies ze Sudet, Česká RAPublika pojednávající o tuzemské hiphopové scéně či duchovně zaměřená Ivetka a hora. Z DVD se na plátna promítají díly unikátního projektu Zapomenuté transporty.
V hrané části spektra se premiér konečně dočkaly dlouho očekávané projekty jako Tobruk, vydupaný Václavem Marhoulem z písku pouště, či nákladná mezinárodní koprodukce Bathory, která se zapsala mezi nejnavštěvovanější polistopadové domácí tituly.
Ve stabilním přísunu filmů naopak pokračoval Jan Hřebejk, který letos dokončil hned dva tituly – U mě dobrý a Nestyda. Dvojitě zaskóroval i Filip Renč, jehož Hlídač č. 47 znamená první vlaštovku návratu České televize k vlastní produkci určené pro kina. Další trend – příklon k tématům odehrávajícím se v totalitních obdobích 20. století – předznamenaly Anglické jahody, točící se kolem invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968.
Na tradici české animace letos navázaly dva tituly, ale oba jaksi nepřímo. Kozí příběh se pyšní prvenstvím na poli tuzemské 3D animace, a tudíž s Trnkovým a Zemanovým odkazem klasické loutky nemá příliš společného; vynikající snímek Kdopak by se vlka bál sice natočila vystudovaná animátorka Maria Procházková, ale až na pár vsuvek jde o film hraný.
Nejvíc se vedle Reného mluvilo o karlínské miniatuře Děti noci, Zelenkových Karamazových a Venkovském učiteli Bohdana Slámy: dílech, kterým se konečně podařilo prorazit z české kotlinky ven.
***
Nejlepší české filmy roku 2008 podle LN
Děti noci
Ghetto jménem Baluty
Gyumri
Hlídač č. 47
Ivetka a hora
Karamazovi
Kdopak by se vlka bál
René
Tobruk
U mě dobrý
