Bizarní věci se dějí v posledním čase v českém divadle a vypadá to, že hned tak nepřestanou. Jako třeba už druhá exhumace Draculy. Při té první skoro přišel na buben Karel Svoboda, ale zase se našla parta oslněná leskem dávno zahrabaného zlatého vejce. Daniel Hůlka prý zhubl o deset kilo a zase hodlá melancholicky bloumat po jevišti. Sotva bude dieta stačit k úspěchu, ale lačnost je tak velká, že se neberou v potaz rizika. Především muzikálový boom je ten tam a úroveň té části původní tvorby, která kopíruje anglosaské vzory, je čím dál horší. A když už nic jiného, dvakrát do jedné řeky taky nevstoupíš a kdo se těší na výdělky, mohl by prodělat i kalhoty. A ještě něco při prvním i druhém uvedení tak nějak zapadlo, že celý Dracula byl hezký plagiát scénáře filmu Francise Coppoly. No a když se dnes dává k soudu porušení autorských práv i v případě takové vaty, jakou vyprodukovali pánové Kalousek a Helešic, mohl by se probudit někdo v Americe, protože i jiní mají vidiny zisku a v tomhle případě by se těžko dokazovalo, že nikdo nekradl, ty motorky v závěru by to asi nezachránily.
Nedosti na Draculovi, i v Olomouci se šílí. Redaktor regionálního vysílání ČRo Jan Sulovský tam s počestnými herci Moravského divadla secvičil kus Začalo to v Olomouci, neboť začátkem prosince to bylo přesně sto šedesát let, kdy byl v olomouckém Arcibiskupském paláci usazen na trůn císař František Josef I. Místní tisk kvílí, že významné výročí ve městě jinak proběhlo prakticky bez povšimnutí a pochvaluje uvědomělého autora. Sulovský, který jde jasně ve šlépějích servilního vladařova komorníka Ketterleho, si úplně vážně stěžuje, že stařičkého mocnáře vlastenci neměli příliš v lásce, ale on to vše překonal, našel si k němu vztah a nahlédl do jeho tragického života. A my všichni bychom se také měli snažit císaře pána poznat a zamilovat si jej. Fotky z téhle taškařice, které jako by vypadly z mocnářova rodinného alba, jsou dokladem, že si to v Olomouci vzali k srdci.
O autorovi| Jana Machalická, redaktorka LN
