Ten pán si tu historii někdy ohýbá, přizpůsobuje jeho teori

Tvrdí - "Na začátku dějin funguje hospodářství na základě dluhů, OKOLO POLOVINY 1. tisíciletí VZNIKAJÍ uprostřed válečných vřav první peníze. A spolu s nimi i první trhy, jež umožňují rozvoj trhů s otroky. Na PŘELOMU SRAROVĚKU A STŘEDOV ĚKU tyto trhy kolabují a současně MIZÍ i otroctví. A společnosti opět drží pohromadě dluhy. Trhy s penězi vznikají znovu až s objevem Nového světa, a i v té době je jejich společníkem „rozvoj“ otroctví." To je nesmysl !  Z Wiki - V 2. polovině 10. století byla Praha jedním z velkých center obchodu s otroky, existují ovšem i doklady, že otroctví existovalo i v rámci Velkomoravské říše ...... Spor o otroctví byl jeden z hlavních rozporů mezi Slavníkovcem sv. Vojtěchem aBoleslavem II., který nechal Slavníkovce vyvraždit. Vojtěch požadoval zákaz prodeje křesťanských otroků jinověrcům, což se u panovníka a elitních vrstev nesetkalo s pochopením, protože hlavním zdrojem příjmů Přemyslovců byl právě obchod s otroky..... Existence otroctví je doložena v písemných pramenech až do 12. století. Není zcela jasné, jak byl institut otroctví v českém státě právně ošetřen a tudíž ani není známo datum jeho legislativního zrušení v Českých zemích. 

Co bylo dřív? Komoditní peníze nebo dluhy?

"Jak se však potom člověk, který potřebuje krávu, k ní dostal? Dle Graebera svých 20 slepic nechal doma a vyhledal souseda, o němž se domníval, že by jednu krávu mohl postrádat. Pokud se sousedé domluvili, první získal ke svým slepicím krávu a druhý se stal věřitelem" Co dlužník věřiteli dlužil? Jsou 2 možnosti a ani jedna nedává smysl: 1) ty vejce - v tom případě mu je mohl dát rovnou..2) tu krávu - taky nedává smysl, protože a) byl-li dlužník jedíným chovatelem krav ve společnosti, tak nebylo kde vzít krávu na splacení dluhu b) existoval-li druhý chovatel ochotný dát za vajíčka krávu (kterou by bylo možné splatit dluh u prvního chovatele), tak k němu mohl jít majitel slepic hned.. A provést ten (dle pana Graebara neexistující) směnný obchod.. Třetí možnost, že by se dluh vyjádříl v nějaké peněžní (komoditní nebo monetární) jednotce, je nepřípustná, protože podle Graebera žádné formy peněz v té době nebyly.. Aby pan Graeber mohl prodat své vymyšlené teze, tak zamlčel  existenci komoditních peněz. Komoditní peníze se vyvinuly ze směnných obchodů a předcházely vzniku monetárních platidel: http://en.wikipedia.org/wiki/Commodity_money Směnné; obchody se provádějí dodnes - malí kluci si vymění píšťalku za kartičku s hokejistou, lidí si smění byty, investoři si vymění podíly na majetku společnosti... to vše bez peněžního vyjádření. Je to stále založeno na intuici a přesvědčení,  že tahle výměna se mi vyplatí..

Ad námitky

Dobrý den,pokusím se vyjádřit k námitkám. Začnu od konce: to, že směna existuje není nic co by Graeber chtěl popírat. Samozřejmě, že dochází ke směnným obchodům (mezi chlapci i investory), nejedná se však (a dle Graebera se nikdy nejednalo) o základ ekonomiky.K Vašemu prvnímu bodu: nevidím důvod, proč by dlužník nemohl dlužit krávu. Nevím, proč předpokládáte, že v dané společnosti existuje jediný obchodník s krávami, to mi připadá dost nereálné. Navíc kráva má tu výhodu, že lze z jedné (resp. jak víme ze dvou, ale opět stačí ZAPŮJČIT býka) učinit více. Takže se mi zdá, že zrovna v případě těch krav to celkem funguje.Komoditní peníze autor nezamlčuje: jedná se např. právě o zlaté mince či stříbro. V samotném článku ve Wikipedii, na který odkazujete se ostatně také píše to, co následně více vyzdvihuje Graeber: v Mezopotamii byl dluh nejprve zaznamenáván skutečně ve smyslu dlužných krav, později byl dluh jednotlivých komodit přepočítáván na množství obilí.Ale za podstatné skutečně považuji zdůraznění, že Graebe netvrdí, že směnný obchod neexistuje, existuje, ale nikdy netvořil základ žádné starověkové, ani současné "divoké", natožpak současné "moderní" společnosti.Děkuji za reakci, T.M.

1. Neexistuje od toho osobní

1. Neexistuje od toho osobní bankrot? 2. Dluhy se možná splácet nemusí ale nejspíš jen lidem, které známe, cízím lidem se plácet musí. Zřejmě právě proto ti, co byli součástí společnosti, fungovali "na dluh", zatímco s ostatními (cizími) společnostmi se obchodovalo. Myšlenka, že se obecně dluhy nemusí splácet (např. bankám), je nebezpečná. Nevím, jestli autor něco takového tvrdí, ale pokud to požaduje po WS... (Mimochodem, vytvoření dluhu, který se oplatí jiným dluhem, je v podstatě to samé jako směný obchod - jen směna "trvá déle". Dluh = peníze.)

Dobrý den, pokusím se

Dobrý den,pokusím se vyjádřit k Vámi zmíněnými body v intencích autora.k prvnímu bodu: vyhlásit osobní bankrot - o němž se autor v knize okrajově zminuje - nepovažuje za alternativu k "starověkému" smazání dluhů: bankrotem je prominuta "pouze" určitá část dluhů (v ČR se jedná, tuším, o 70 procent, ale např. ve Španělsku jde o "pouhých" 50 procent).k druhému: autor netvrdí, že by bylo lepší dluhy nesplácet než splácet. Odmítá nicméně to, co nazývá "moralizováním" dluhu, v rámci kterého je neschopnost splatit dlužnou částku označována za okradení věřitele. Namítá, že každý věřitel (banka či jednotlivec) si musí klást otázku, zda potenciální dlužník může danou částku splatit. Pakliže si tuto otázku subjekt nepoloží či přehlíží relevantní údaje o finanční situaci žadatele a dané osobě (či státu) půjčí a dlužník se následně prokáže jako neschopen splácet, neznamená to, že by byl věřitel okraden, chceme-li hovořit v těchto termínech, pak se nanejvýš okradl sám. Právě v těchto situacích, kdy jsou nezodpovědnou politkou vytvářeni dlužníci (a autor má namysli především situaci ve Spojených státech), nelze považovat splácení za morální odpovědnost.Děkuji za reakci a mějte se hezky,Tereza Matějčková