Když jsem se poprvé setkal s nejmladším básníkovým synem Janem, byl jsem překvapený jeho podobou s otcem. Přemítal jsem, jestli by Longenovi padly kalhoty i Jana Halase. Ta představa nebyla tak od věci: Jan Halas si zahrál epizodní postavy v Hřebejkových filmech. Měl z toho velkou legraci. Po ukončení studia na Fakultě sociálních věd a publicistiky pracoval na různých redaktorských postech v Českém rozhlase stejně jako já.
V roce 1989 jsem působil jako šéfredaktor literárně-dramatické redakce. S básníkem a rozhlasovým redaktorem Rudolfem Matysem jsme se tehdy radili, kdo by mohl vést literární redakci, kterou čekaly v následujících letech velké úkoly. Rozhodli jsme se pro Jana Halase. Redakce pod jeho vedením začala systematicky vyplňovat „bílá“ místa hlavně v české, ale i světové literatuře. Často jsme byli rychlejší než nakladatelství a vysílali z rukopisů. Náš literární archiv obsahuje skvělé položky nejen z hlediska literárního, ale také rozhlasového.
Spočítáte-li stránky našich literárních pořadů během jednoho roku, dojdete ke zjištění, že produkce literární redakce je srovnatelná s edičním plánem několika velkých nakladatelství. Z mnoha pořadů, které Jan Halas pro rozhlas připravil, připomenu alespoň cyklus Čteme písmo, na které spolupracoval s režisérem Josefem Melčem a interpretem Janem Hartlem z překladu tzv. Jeruzalémské Bible.
Byl velkým milovníkem rokenrolu. Jako mladík dokonce v jedné rokenrolové kapele zpíval. Jan Halas bydlel v Praze v Dejvicích a k jeho kamarádům patřil spisovatel Petr Šabach. Honza byl jedním z předobrazů hrdinů filmu Šakalí léta. Do dokumentárního pořadu o básníkovi a anarchistovi Hugu Sonnenscheinovi mi nazpíval písničku o Trockém, kterou mu měl zpívat jeho tatínek. Hodně jsme se tenkrát ve studiu nasmáli.
Vypravěč s velkým nasazením Jezdil jsem za ním do „Halasova“ Kunštátu, kam jsme chodili za Ludvíkem Kunderou a také na houby. Jan Halas byl velký houbař. S pýchou mi ukazoval zástupy sklenic s naloženými houbami. S houbami i kulinářsky experimentoval, například s bedlami. Škoda, že o houbaření nenapsal fejeton.
Jan Halas nikdy neměl velké literární ambice, ale byl skvělým vypravěčem, o čemž svědčí s velkým nasazením, vtipem, šarmem a skvělou pointou napsané – ovšem v rozhlase nejdříve vyprávěné – vzpomínky na lidi, kteří patřili k okruhu přátel jeho rodičů, nebo fejetony psané pro Mladou frontu Dnes. Před pár lety jsem se do Kunštátu vypravil za Ludvíkem Kunderou natočit rozhovor nad jeho knihou o čaji v poezii. Cestou se rozbilo auto a do cíle jsem nedorazil. Rozhovor s Ludvíkem Kunderou v zastoupení natočil Jan Halas. Udělal to lépe než já. Pořad jeho přičiněním získal i ocenění. Mnoho jiných by po tomto slibném moderátorském začátku v této „kariéře“ pokračovalo, ne on.
„Mnoho let jsem byl rozhodnut, že sem na penzi půjdu. Já to tady miluju, nikdy jsem se tady necítil jako nějaký pražský přivandrovalec. Mám tady kamarády od dětství. Šel jsem v podstatě domů,“ řekl v jednom rozhovoru Jan Halas o svém budoucím životě v Kunštátu. „Doma“ byl jen tři roky, minulý týden Jan Halas zemřel. V sobotu se na kunštátském hřbitově bude konat poslední rozloučení.
O autorovi| JIŘÍ KAMEN, Autor je redaktor Českého rozhlasu 3
