* LN Co je podle vás příčinou toho, že S elegancí ježka slaví ve Francii takový úspěch?
Ano, dva roky od vydání a více než milion výtisků jenom ve Francii a překlady do více než tří desítek jazyků... Barberyová se především dobře čte, román tvoří kratší kapitolky, které dobře ubíhají a vykreslují témata, jež se dotýkají otázek a věcí, které čtenář ve svém životě alespoň zahlédl, pokud se nad nimi - podobně jako hlavní hrdinky - dokonce sám nezamýšlel. Autorce se podařilo šťastně skloubit několik kontrastních prvků -svět vyšší společnosti se světem obyčejných lidí, každodenní starosti s otázkami filozofickými a politickými, pohled starší ženy s názory dospívající dívky. Dohromady pak vznikla kniha, jež dokáže dojmout a zároveň přitom čtenáře „ježčími bodlinkami“ popichovat.
* LN Autorka nyní žije v Japonsku. Dá se v jejím díle vypozorovat nějaký vliv tamní kultury?
Japonsko, kult východního myšlení v kontrastu s uspěchanou euroamerickou civilizací, je jedním z velkých témat tohoto románu. Je to právě jistý Japonec, který zásadně pohne osudy obou hlavních aktérek a vypravěček příběhu. Autorka však sama říká, že Japonsko osobně poznala až po napsání románu. Obdiv a příklon k japonské kultuře však svým psaním rozhodně nepopírá.
* LN Stál by za přeložení i první autorčin román Pochoutka?
Přiznávám, že jsem se k němu pořádně ještě nedostal. Ale je to spíše otázka na vydavatele - ačkoli tento román úspěšný byl a věnuje se tématu francouzské gastronomie, což by i u nás mohlo mít čtenářský ohlas. Jídlu se ostatně věnuje Muriel Barberyová i v románu S elegancí ježka. Tak by se mohla obě dílka čtenářům propojit „chutnou“ tematickou linkou.
