Nevydařený počátek roku tomu sice nenasvědčoval, ale nakonec srbsko-australská hráčka umlčela i největší skeptiky, když na domácím Australian Open dokráčela poprvé v životě až do čtvrtfinále, kde podlehla rozjeté Rusce Dinaře Safinové. „Není proč být zklamaná. Předváděla jsem skvělý tenis a v tom chci pokračovat. Tohle je moje šance,“ přiznala Dokičová.
Už v patnácti se postarala o největší překvapení v historii tenisu. Na Wimbledonu v roce 1999 Dokičová porazila tehdejší světovou jedničku Martinu Hingisovou a stala se rekordmankou. Od věhlasné soupeřky ji dělilo celých 128 míst. Skvěle nastartovaná kariéra, říkali mnozí.
Jenže cesty života jsou nevyzpytatelné a z pohádky se postupně stal mrazivý horor. Na vině byl její otec, známý hrubián, výtržník a despota.
Otec ji chtěl znovu vidět Jako trenér ji sice Damir Dokič dovedl na čtvrté místo světového žebříčku, ale podepsal se také pod pád vlastní dcery na úplné dno, když ji mediálně urážel, křičel na ni a ponižoval ji.
Až mladá tenistka přerušila s otcem veškerou komunikaci a vrátila se ze Srbska do Austrálie znovu nastartovat kariéru a udobřit si tamní publikum.
Když postoupila mezi nejlepší osmičku melbournského grandslamu, tak se i omluvila. „Dostala jsem se na vrchol tak brzy a teď mi zbývá už jen pár let, ale už jsem dospěla a chci to na kurtu ukázat. Omlouvám se, že jsem všechno tak zkomplikovala,“ sypala si popel na hlavu.
Zatímco se zbytkem rodiny už vychází dobře, otce znovu vidět nechce. „Nejsem s ním v kontaktu a o tomhle slyším poprvé,“ odvětila, když se doslechla, že by se s ní chtěl otec konečně usmířit.
„Mám teď svůj tenis a vlastní život. Chci, aby to tak zůstalo. Jak ho znám, nemůžeme se usmířit. Každý jsme jiný a prostě se neshodneme prakticky na ničem,“ zlobila se hráčka, která se pravděpodobně vrátí mezi stovku nejlepších tenistek na světě.
