Zjevně proto vedl soustavný a intenzivní proces integrace pravicových stran k tomu, že jich bylo čím dál tím víc a zároveň byly čím dál tím menší. Odtud jsem tehdy odvodil dvě základní zákonitosti, jimiž jsem, jak doufám trvale obohatil teorii chování nekonečně malých politických těles: za prvé, výsledkem integrace dvou malých pravicových stran je ještě menší pravicová strana; a za druhé, výsledkem procesu sloučení dvou malých pravicových stran jsou tři malé pravicové strany.
Teď se doba změnila: místo pravice zjevně frčí levice, a heslem dne je integrace stran levicových. Jakýsi výrazný signál vyslal v souvislosti s výsledkem voleb na Slovensku první místopředseda ČSSD Michal Hašek. Povzbuzován vidinou Ficových 45% naznačil podle dnešního Práva, že by mělo jít v prvním plánu o integraci ČSSD se Stranou práv občanů-zemanovci a s Národními socialisty Jiřího Paroubka. Pokud jde o komunisty, úspěšnost integračního procesu by je měla vést k "sebereflexi" (pokud tomu dobře rozumím, měli by horlivěji předstírat, že jsou standardní demokratická strana – je tu ovšem potíž, tím by přišli o dobré dvě třetiny voličů, pro něž je dnes KSČM demokratická tak akorát, ne-li až moc).
Pan Hašek ve svém projektu zjevně spojuje užitečné s ještě užitečnějším: integrace pana Zemana s panem Sobotkou, kterého pan Zeman považuje za zrádného skunka, je představitelná pouze jako integrace kocoura s kanárkem. To by panu Haškovi jako korunnímu princi ČSSD nemuselo být až tak proti mysli.
Obě pidistrany, vyhlídnuté pro integraci, mají ovšem jednu pro ČSSD nepříjemnou vlastnost: jejich cílem je v prvním plánu odloudit straně, jíž kdysi jejich lídři předsedali, co nejvíc voličů. Dostat se do parlamentu by byl jen bonus navíc. Panu Haškovi jde o odbourání tohoto prvotního efektu, jenže je tu potíž: oba partyzáni byli kdysi v ČSSD předsedy, a to velmi autoritativními. Pokud by integrace měla být úspěšná, stal by se kanárkem nejprve pan Hašek, a pak by došlo k lítému souboji obou kocourů, který by byl zjevně ozdobou předvolební kampaně, ale k ficovským 45% by určitě nevedl.
Jediný politologický závěr, který by z toho mohl pro integraci levice vyplývat, by byl: měla by nejspíš ještě destruktrivnější následky než někdejší integrace pravice, ale za to by to mohla být o hodně větší legrace.