Bohumil Doležal napsal, co je třeba (Studená válka po česku, LN 18. 2.). Upozornil, že naše společnost si bude „moci sama za to, tak jako dosud nikdy ve svých dějinách“, pokud znovu podlehne dlouhodobé hře Kremlu o ovládání naší země. Takových připomenutí je třeba více, protože naše veřejnost je nebezpečně omámena léty zdánlivého klidu a vlivnými populisty. Doležal také výstižně popsal naši politickou scénu jako „nelítostnou studenou válku“, jež ohrožuje emancipaci od ruského tlaku.
Nebyl by to ovšem Bohumil Doležal, kdyby do svých komentářů nezamíchal některý ze svých evergreenů. Opakovaně zařazuje jednostrannou interpretaci poválečného odsunu, aniž by respektoval závěry Postupimské dohody, jež nám USA a Británie potvrdily už na začátku devadesátých let. To bude pro nás po akceptování Lisabonské smlouvy možná znovu důležité. Spojenci nám také zřetelně naznačili, že zpochybňování této poválečné dohody by bylo vážnou chybou. Platí ovšem, že našemu přitulení do Stalinova gulagu napomohly i nepřípustné násilnosti na Němcích.
Druhým evergreenem jsou Doležalovy kritiky Občanského fóra (OF), tentokráte obvinění z „neuvědomělého a neumělého pokusu“ o obnovu Národní fronty, jímž byl „osudově ovlivněn“ náš pozdější politický systém. Byl jsem ve vedení OF a toto tvrzení odmítám. Občanské fórum bylo pojímáno jako dočasné hnutí, jehož úkolem bylo převést naši společnost z totality do demokratických poměrů, k nimž nezbytně patří pluralita politických stran.
Občanské fórum se poctivě snažilo prosadit poměrný volební systém i zkrácené volební období proto, aby usnadnilo krystalizaci nových stran. Navíc podporovalo jejich inkubaci, a proto vyneslo jejich představitele do parlamentních lavic a ponechalo jim volnost vstoupit do politické soutěže.
Kořeny „studené války po česku“ spočívaly spíše ve způsobu rozpadu OF. Touha řady členů OF založit nové strany byla tak silná, že koncem roku 1990 přestali vnímat přetrvávající vnitřní i vnější ohrožení a předčasně začali OF rozbíjet. Mnozí spolu s Václavem Klausem spoluvytvářeli konfrontační atmosféru, jejíž následky pro politickou scénu si část z nich uvědomila až pozdě.
Podobně jako mnozí další si spolu s Doležalem už dlouho uvědomuji, jak nebezpečná je pro nás snaha Ruska ovládnout ztracené satelity. Podobně jako on vnímám bezpečnostní rizika, jež jsou obsažena v Paroubkových a Klausových postojích i jejich stylu. I mě znepokojuje Topolánkovo, doufejme jen dočasné, okouzlení Putinem. A asi bychom se shodli i na dalších vnitřních slabinách. Měli bychom se ale vyvarovat nespravedlivých hodnocení nedávné historie a nelibovat si v rozšířeném okopávaní OF, protože právě ono do prvních voleb a pár měsíců po nich může sloužit jako příklad úspěšné snahy sjednocovat lidi s různými názory kolem hlavních priorit. A těmi tehdy byly a opět jsou bezpečnostní rizika.
***
Mnozí členové OF spolu s Václavem Klausem spoluvytvářeli konfrontační atmosféru, jejíž následky pro politickou scénu si část z nich uvědomila až pozdě
O autorovi| Ivan Fišera, jeden z volených představitelů Občanského fóra
