Fischerova vláda pomáhá společnosti Czech Coal v boji proti ČEZ a Bursík jí to kazí
Měřeno vlivem na rozhodování státní administrativy si majitelé mosteckých hnědouhelných dolů mohli dlouho připadat jako chudáčci. Třeba ve srovnání se svými rivaly ze společnosti ČEZ. Po svržení Topolánkovy vlády a nástupu někdejšího novináře Vladimíra Mlynáře do čela poradenského týmu premiéra Jana Fischera se však pro společnost Czech Coal situace na omezeně dlouhou dobu výrazně zlepšila. Není žádným tajemstvím, že Mlynářovým nejlepším přítelem je lobbista Jan Dobrovský, který pracuje právě pro Czech Coal. A také není tajemstvím, že premiér svému šéfporadci dopřává sluchu. Proto si ho přece najal. To jsou fakta, která snad není třeba dál komentovat.
Abychom lépe pochopili současný spor mezi premiérem Fischerem a bývalým ministrem životního prostředí Martinem Bursíkem, musíme se zaměřit především na zájmy uhelné společnosti Czech Coal. A ta bojuje na mnoha frontách. Zjednodušeně řečeno jí jde o přežití. Jejím hlavním soupeřem je totiž státem ovládaná společnost ČEZ, která dělá všechno pro to, aby svého dodavatele co nejvíce oslabila, nebo rovnou pohltila. Majitelé hnědouhelných dolů se totiž snaží ze společnosti ČEZ vymačkat co nejvyšší ceny za dodávané uhlí, což se samozřejmě nelíbí Martinu Romanovi. Jde o běžný obchodní boj, a tak si oba podniky různými způsoby navzájem ubližují. ČEZ hledá alternativní zdroje uhlí a Czech Coal si zas na ČEZ stěžuje, kde se dá. Podle všeho i za nedávnou razií evropského antimonopolního úřadu v kancelářích ČEZ stojí stížnosti zaslané do Bruselu firmou Czech Coal, byť zřejmě nebudou jediným impulzem k detailnímu prozkoumání vlivu ČEZ na český energetický trh.
Složité to má Czech Coal i mezi vlivnými politiky. Minimálně z památných toskánských fotografií víme, že předseda ODS se mnohem více kamarádí s Martinem Romanem než s pány Pudilem a Tykačem z Czech Coal. A přestože se Czech Coal dlouho snaží otevřít si dveře k předsedovi ČSSD prostřednictvím jeho přítele Petra Bendy, zatím má i u sociálních demokratů pořád navrch ČEZ. Nejenže má na své straně stínového ministra průmyslu a obchodu Milana Urbana, ale hlavně se může spolehnout na právníka Miroslava Janstu, dlouholetou pravou ruku sociálnědemokratických předsedů (s výjimkou Vladimíra Špidly). No zkuste si v takové situaci podnikat!
Zase ty limity Když Mirek Topolánek před deseti dny navštívil severní Čechy, nechal se slyšet, že je proti prolomení těžebních limitů. To je přitom jádrem současného sporu zástupně přeneseného mezi Bursíka a Fischera. Ve skutečnosti o něj stojí hlavně společnost Czech Coal, která by chtěla zpřístupnit zatím uzavřené zásoby hnědého uhlí v lomu ČSA, kde leží 750 milionů tun, ale bez prolomení limitů se firma dostane jen ke čtyřiceti milionům tun. Tomu se na Slovensku říká „ozajstný nepomer“. Kdyby se firmě Czech Coal podařilo prosadit prolomení limitů, nejenže by se dostala k dalším zásobám uhlí, ale zvedla by i cenu firmy v případě jejího prodeje. O tom už také například se zástupci ČEZ dříve jednala, ale požadovaná cena byla pro ČEZ příliš vysoká. „To bychom před akcionáři nezdůvodnili,“ tvrdí vysoce postavený manažer ČEZ.
Ale vraťme se k Topolánkovi a jeho vládě, v níž seděl i Martin Bursík, který se podílel na přípravě novely zákona o geologických pracích a horního zákona. Ty měly usnadnit tzv. odepisování zásob uhlí. Novela horního zákona, na níž Bursík podle svých slov pracoval tři roky, měla na rozdíl od platného zákona těžebním společnostem stanovit povinnost dodat dokumentaci k jednání o odpisu zásob do jednoho roku od podání žádosti. V Topolánkově vládě měl návrh podporu, ale společnosti Czech Coal se samozřejmě nemohl líbit.
Jenže pak přišla Fischerova vláda a návrh letěl koncem loňského roku do koše. V Czech Coal tak mohli bouchat šampaňské. Tím už se pomalu dostáváme ke sporu mezi Bursíkem a Fischerem. Bývalý ministr se premiéra zeptal, proč tak radikální obrat ve vládní politice, a vzápětí vládu nepřímo obvinil z korupce.
Další sled událostí je pro českou politiku typický. Společnost Czech Coal si vzpomněla, že (zjednodušeně řečeno) pro ni Bursík před lety pracoval jako poradce u projektu vysídlení severočeských obcí. Bursík to popřel a tvrzení stojí proti tvrzení, neboť žádné dokumenty podobné nařčení nedokazují. Czech Coal dostal Bursíka jen na tom, že jako ekologický poradce pracoval pro soukromou firmu se zájmy na ministerstvu životního prostředí v době, kdy radil také na ministerstvu životního prostředí. To si měl dobře rozmyslet a pracovat buď pro soukromý sektor, nebo pro vládní organizace. To je vše, co se dá ke sporu říct.
Dodat lze už jen to, že se v krátké době opakuje podobná situace. Také před půl rokem se kvůli obchodům společnosti Czech Coal mydlili politici, což je na jednu firmu slušný výkon. Ale firma musí dolovat, dokud to jde.
***
Firma Czech Coal by chtěla zpřístupnit zatím uzavřené zásoby hnědého uhlí v lomu ČSA, kde leží 750 milionů tun, ale bez prolomení limitů se dostane jen ke čtyřiceti milionům tun
O autorovi| JAROSLAV PLESL, e-mail: jaroslav.plesl@lidovky.cz zástupce šéfredaktora LN
