Tato forma vzdělávání je obvyklá téměř ve všech vyspělých zemích, oblíbená je zejména ve Spojených státech amerických.
Zpočátku šlo o experiment, od roku 2005 je domácí vzdělávání uzákoněno jako jedna z forem individuálního vzdělávání pro žáky prvního stupně základní školy.
Od školního roku 2007/2008 probíhá pokusné ověřování domácího vzdělávání na druhém stupni základních škol.
Před tím bylo možné učit doma dítě, které patří na druhý stupeň jen v rámci výjimky, kterou povolil ředitel konkrétní základní školy (případ Veroniky).
O povolení domácího vzdělávání je v současné době možné žádat na kterékoliv základní škole v České republice.
V budoucnu se počítá se zvýšením kompetencí ředitele ZŠ tak, že by mohl například určovat frekvenci konzultací ve škole nebo povinnost předložit stanovisko poradenského zařízení. Počítá se také s tím, že příští zákon bude tolerovat i nedostatečnou při zkoušení. To v případě, že jinak domácí výuka dítěti prospívá víc než školní.
Počet dětí, které se vzdělávají doma, není velký. V ČR se pohybuje mezi třemi a čtyřmi sty.
Rodiny s domácím vzděláváním i odborníky, kteří se o tuto problematiku zajímají, sdružuje v České republice Asociace pro domácí vzdělávání.
