K debatě o inkluzivním školství, kterým se začalo zabývat ministerstvo školství, přidala Česká školní inspekce (ČŠI) další díl poznání stávající situace. Doložila fakta o nadreprezentaci romských žáků ve speciálních školách a programech pro žáky s lehkým mentálním postižením (LMP).
Poznatky inspekce potvrzují, že do speciálních škol a programů pro mentálně postižené jsou ve většině „parkovány“ děti se sociálním znevýhodněním, zejména z romských rodin, které by tam nemusely být. Tyto děti pak školství netáhne k jejich vzdělanostnímu „maximu“, ale ponechává je na oběžné dráze nezaměstnanosti, sociálního vyloučení a ghett.
Šetřením ve 171 z 398 bývalých zvláštních škol v letošním školním roce školní inspekce celkově sledovala zařazení cca 16 tisíc žáků. Z nich bylo 68 procent s diagnózou lehké mentální postižení, z nich přibližně polovina (35 procent) jsou romští žáci. Nejvyšší podíl romských žáků s diagnózou LMP je v Ústeckém kraji (53 procenta), Karlovarském (49 procent), Libereckém (42 procenta) a Královéhradeckém (40 procent).
Školní inspekce potvrdila nízký podíl dětí diagnózovaných jako sociálně znevýhodněných. Většina těchto dětí je konvertována do mentálního postižení, což má podle inspekce za důsledek omezení možností těchto dětí vřadit se zpět do běžné základní školy. Inspekce uvádí, že v roce 2009 byl navržen návrat do běžné školy jen pro 100 dětí a uskutečnilo jej pouze 36 (!). Vzhledem k celkovému počtu cca 16 tisíc to znamená 0,00225procentní šanci pro děti, které se ve speciálních vzdělávacích programech ocitnou, dostat se zpět do hlavního vzdělávacího proudu.
Fakt, že raději konvertujeme sociální znevýhodnění do mentálního a pak již děti ponecháme pouze ve speciálních vzdělávacích programech, které silně omezují jejich vzdělanostní a profesní šance, ukazuje, že si naše základní školství a jeho zřizovatelé zatím nevědí se sociálním znevýhodněním rady. Tím také snižujeme šance těchto dětí na sociální a ekonomickou integraci do společnosti a na pracovní trh.
Jak dítěti „ulehčit“ trable Česká školní inspekce rovněž potvrdila dva velmi diskutované sporné fenomény obklopující speciální školy a třídy. Jednak že se tam dostávají děti v důsledku aktivní rekrutace, a nikoli v důsledku solidní odborné diagnózy. Inspekce dokonce identifikovala 110 dětí bez platné diagnózy, z toho čtvrtinu romských, a to ve 34 školách. U více než dvou třetin povinných doporučení školských poradenských zařízení existují protichůdná stanoviska odborníků a vágní popisy diagnózy. Rodiče žáků nejsou dostatečně informováni o důsledcích vřazení dítěte do speciální výuky pro vzdělanostní šance a dráhy dětí. Školy dokonce prokazují, že 60 procent žáků (!) bylo do speciální výuky přijato přímo, na žádost jejich zákonného zástupce/rodiče. Jinými slovy, pokud chtějí rodiče „zbavit“ své dítě plného základního vzdělání a „ulehčit“ mu trable s překonáním sociálního znevýhodnění, speciální školy jim ochotně vyjdou vstříc. Důsledkem však bude sociální vyloučení v další generaci.
Výsledky inspekce podporují realizaci některých systémových změn, s kterými již resort školství začíná nebo je nadále zvažuje a váhá nad nimi:
a) Silně a rychle omezit možnost přímého vstupu dětí do speciálních škol „na přání“ rodičů nebo školy bez spolehlivé a klinické diagnózy a bez důkladného „proprání“ dětí v přípravkách respektive v mateřských školkách.
b) Zkvalitnit diagnostiku dětí zejména směrem k odlišení sociálního znevýhodnění od mentálního postižení. Diagnózy by měli dělat kliničtí odborníci nebo alespoň supervizovat práci poraden.
c) Potřebujeme účinné metody překonání a „doplnění“ sociálního znevýhodnění, zejména pokud jde o kulturní, jazykovou a informační výbavu dětí, jak před vstupem na ZŠ, tak v jejím průběhu.
d) Potřebujeme zásadně zvýšit inkluzivnost naší základní školy vůči „vracení“ dětí ze speciálních škol mezi běžné žáky a výuku.
Výsledky ČŠI ukazují, že máme velice kvalitní analýzu stávajícího stavu a dokážeme navrhnou správní i právní a pedagogické kroky, včetně změn v resortu školství, které zvolna začínáme realizovat. Bylo by škoda, kdybychom nezamířili ke zvyšování vzdělanostních nároků na výkonnost romských žáků i vůči jejich rodinám. Naše základní školy ve většině dokážou sociální znevýhodnění doplňovat, budouli k tomu mít potřebné nástroje a podmínky. Na ně a na práci zřizovatelů škol je třeba se nyní zaměřit.
***
Rodiče žáků nejsou dostatečně informováni o důsledcích vřazení dítěte do speciální výuky pro vzdělanostní šance a dráhy dětí
Naše základní školství a jeho zřizovatelé si zatím se sociálním znevýhodněním nevědí rady
O autorovi| IVAN GABAL, KAREL ČADA, Autoři jsou sociologové
