Deník Corriere della Sera přinesl obsáhlý záznam údajně bouřlivé diskuse na toto téma, která se odehrála na pravidelné kulturní akci v severoitalské Cortině s názvem Cortina incontra. Od 26. 7. do 31. 8. se tu konají desítky setkání, koncertů, vystoupení a seminářů, kterých se účastní významné osobnosti italské kultury. Na jednom ze seminářů, věnovaném sovětské okupaci ČSSR, se do sebe pustili známý italský novinář Enzo Bettiza (nar. 1927) a slavný spisovatel Umberto Eco (nar. 1932). Bettiza v 60. letech působil jako dopisovatel ve Vídni a v Moskvě, byl senátorem Evropského parlamentu a je také autorem řady knih. Diskuse se účastnili i další novináři, včetně Emanuela Macalusa (1924), známého „levičáka“ (v 80. letech například řídil deník Unita), který vstoupil do ilegální komunistické strany Itálie už v roce 1941 a byl blízkým spolupracovníkem Togliattiho. Staříci se do sebe podle deníku pustili se značným zápalem a obvinili Eca z prosovětských postojů. Podle Bettizy Eca nevzrušovaly zájmy pražských studentů ani dělníků. Jedinou péči, kterou měl, bylo, aby sovětský blok zůstal kompaktní.
Pořádně si rýpnul i Macaluso: „Umberto Eco? Snaživec, ale důležitý sémiolog.“ Jako všichni levicoví intelektuálové byl zničen především tím, že sovětský puč se nezdařil a totalitní systém se rozložil. Bettiza pak vzpomínal na srpnové setkání s Ecem v klášteře v rakouském Melku: „Trápilo ho, zda to, co se stalo, nenaruší jednotu komunistického hnutí ve světě. Patřil k těm, kteří se zajímali pouze o to, co se v roce 1968 dělo na západě, o tom, co bylo ve východní Evropě, mlčeli a dělali, že se jich to netýká. Eco byl něco jako Sartre po italsku.“
Umberto Eco se nařčením vehementně bránil, tvrdil, že Melk je pro něj spojen především se s zrozením Jména růže, ostatní ho nezajímalo. „Všichni jsme přece byli pro Dubčeka. A pak, jak jsem se mohl starat o jednotu komunistického hnutí, když už bylo dávno na padrť,“ bránil se. Obě verze pak našly zastání mezi diskutéry, takže pravdy se stejně nikdo nedobral. Eca podpořil básník Balestrini, který tvrdil, že i když stál na straně komunismu a socialismu, šlo mu hlavně o svobodu. Autor článku končí tím, že jde o tvrzení proti tvrzení, a ať už má pravdu kdokoli, je možné se shodnout jen na jednom: rok 1 9 6 8 byl nezapomenutelný.
