Zpráva o chystaném konci světa, která právě teď „letí“ nejen na internetu, je opravdu neodbytná. Dnešek snad vnesl do problému jasno. Je to zdařilý guerilla-marketing. Ten film byl hotový už koncem loňského roku. Premiéru měl mít v lednu. Sony film ji však odložil až na pátek 13. listopadu. Jak symbolické!
O nic v tom filmu nejde. Za ohnivých efektů se v něm řítí kulisy, ozývají se exploze a jeden geroj, pardon hero, zachraňuje životy. Jako námět slouží neuvěřitelný slepenec údajného mayského proroctví se sluneční erupcí a stěhováním magnetických pólů. Aby se vrátilo těch 260 milionů dolarů, které do té slátaniny produkce vložila, je třeba udělat patřičnou reklamu. Povedlo se. Kromě klasických prostředků reklamy se podařilo rozšířit fámu, kterou miliony obětí ochotně šíří dál.
Fáma útočí ze všech stran a odmítá se nechat odbýt prostým konstatováním, že je to celé naprostý nesmysl. Takových konců světa jsme zažili už nepočítaně. Kolega Jiří Dušek ve svém blogu přinesl přehledný seznam těch nejpopulárnějších. Lidé jsou zkrátka nepoučitelní. A nechat se poučit zjevně nechtějí. Bude-li pokračovat současný trend, kdy vlivní lidé zdůrazňují své nevzdělání a odpor k přírodním vědám, bude ještě hůř.
Dva příklady, které mě potkaly za uplynulý rok: V roce 2007 vyšel český překlad knihy Daniela Kehlmanna Vyměřování světa. Kritiky byly nadšené – spisovatel prý popisuje paralelní osudy Carla Friedricha Gausse a Alexandra von Humboldta čtivou a laikům přístupnou formou. Český rozhlas dokonce odvysílal ukázku.
Neodolal jsem a objednal si knihu od Ježíška. Celou jsem tu hrůzu přečetl jen proto, že mě zajímalo, je-li to taková snůška pitomostí až do konce. Oba vědci jsou líčeni jako vyšinutá, normálního života zcela neschopná individua. Orgasmem díla je odstavec, který popisuje, jak Gauss uprostřed nemotorného pokusu o pohlavní styk s novomanželkou přišel na to, že ztracenou planetu Ceres pomůže astronomům najít pomocí metody nejmenších čtverců.
Odbornou úroveň ilustruji dvěma citáty z kapitol o Humboldtovi: „... vyslala akademie tři své nejlepší zeměměřiče, (...) aby zjistili délku poledníku na rovníku.“ Doufám, že nedoufám marně, že většina čtenářů na první pohled pozná, že délka poledníku na rovníku je nonsens. Zvukomalebně je to ovšem pěkné – připomíná to rovnák na ohýbák. O deset stránek dále se dočteme: „Změřil úhel měsíční dráhy před Jižním křížem a pak, pro kontrolu, celé hodiny teleskopem měřil skvrny na Jupiterových měsících.“ K tomu jsem schopen říci jen to, že je to celé úplná pitomost.
To jsou jen dva příklady za desítky dalších perel. Proč to ty miliony lidí v Německu a v překladech na celém světě čtou a dramaturgové veřejnoprávních rozhlasů zařazují do vysílání, je mi záhadou. Druhá příhoda je úplně čerstvá. Na začátku listopadu se v Hradci Králové konala akce Týden vzdělávání dospělých. Kromě ukázkových hodin jazykových škol, tanečních kroužků a kurzů pletení se na programu objevily přednášky z esoteriky, archeoastronautiky a podobných disciplín. To vše pod heslem „Zvyšování kompetencí – větší šance na trhu práce“. Jsa osloven, přiložil jsem ruku k dílu.
Když jsem si připravoval techniku na svoji přednášku o planetách, zeptal se jeden posluchač předcházející přednášky, zda jde o pohled na planety z hlediska vědeckého, či esoterického. Vyslovil jsem krátký abstrakt svého povídání. Reakcí byla věta nápadně podobná citátům z předchozího odstavce – soubor odborných termínů nesmyslně nakupených dohromady. Další esoterička jej s pohledem plným bezmezného obdivu odměnila větou „Stando, ty seš tak VZDĚLANEJ!“, načež se veškeré posluchačstvo zvedlo a s hlasitým komentářem, že přijdou až na tu archeoastronautiku, opustilo přednáškovou místnost. Zůstala jedna paní. Nesmírně si jí za to vážím. Protože přibyli ještě další tři (moji kamarádi), byl nakonec počet posluchačů na mé přednášce vyšší než počet lektorů.
Chápu, že právě popsané události nijak nevybočují. Prostě je taková „společenská situace“. Na četné dotazy návštěvníků hvězdárny i čtenářů mého blogu po pravdě odpovídám: konec světa už byl! Ze všech sil chci pracovat na nějakém restartu. Nějak způsobit, aby lidé pochopili, že skutečné vzdělání je jedinou účinnou obranou proti manipulaci veřejným míněním anebo jim aspoň pomůže rozeznat reklamní fámu propagující filmový škvár od skutečnosti. Je vůbec možné něčeho takového dosáhnout?
lidovky.cz
Celý text a další blogy najdete na www.lidovky.cz/veda
O autorovi| Jan Veselý, astronom
