Je dobře, že Češi a Slováci společně vzpomínají na výročí tragického srpna 1968. A že přes všechny politické rozdíly se dokáže k tomuto výročí sejít v Praze slovenský premiér Robert Fico s Mirkem Topolánkem a prezident Klaus dojede za Ivanem Gašparovičem do Bratislavy. Srpen 1968 byl totiž opravdu ještě společný. Sovětské tanky byly přijímány se stejnou mírou zloby, bezmoci a ponížení v Česku i na Slovensku. Zatímco do Česka se nakonec Moskva neodvážila (východo)německé tanky s ohledem na dějinné reminiscence poslat, respektive je po pár hodinách stáhla, na jižní Slovensko Kreml maďarské okupační tanky poslal.
Brzy ale v Moskvě pochopili, že jedním z předpokladů úspěšné „normalizace“, jak Kreml nazval nastolení ortodoxně komunistického kolaborantského režimu, je Československo rozdělit. Ostatně mohli se učit od Hitlera, který Čechy a Slováky rozeštval o třicet let dříve.
Proto Moskva nařídila, aby byla do konce dotažena federalizace Československa, jediná věc z pražského jara, která přežila vpád vojsk a následné nastolení husákovského režimu. Federace byla především úlitbou Slovákům, Češi vždy pokládali za „svoji“ federální vládu v Praze a o tom, že existuje ještě nějaká vláda česká, neměli téměř ponětí.
Na Slovensku bylo přes výjimku jménem Dubček reformních komunistů a „pravicových živlů“ nesrovnatelně méně než v Česku. Pražské jaro se oprávněně nazývá pražské - mnoho Slováků v něm důležité úlohy nehrálo.
I proto normalizace probíhala na Slovensku daleko mírněji než v Česku. Ti, kdo šli v Česku z akademie a univerzit k lopatě, byli na Slovensku přeřazeni do nižších funkcí, uklizeni do knihoven.
Sedmdesátá léta byla z ekonomického pohledu zlatou dobou komunismu - ale především pro Slovensko, kde v každé dolině vyrostla nějaká továrna, paneláková sídliště a dřevěné chalupy ve slovenských vesnicích vystřídaly břízolitové zděné veledomy.
Koneckonců Gustáv Husák, šéf normalizační strany a pak i státu, nikdy nezapomněl na to, že je Slovák. Čechy a Slováky se ale Rusům ani jejich pomahačům úplně rozeštvat nepovedlo. A 17. listopad 1989 byl stejně tak český jako slovenský. K tomu, aby byl plán okupantů mimoděk dokončen, museli přijít pánové Klaus a Mečiar. Oba, čirou náhodou, velcí obdivovatelé Ruska.
O autorovi| Luboš Palata, Redaktor LN
