Finta byla prostá. Borkovec vyřizoval žádosti firem o pronájem veřejných prostor a do formuláře zadával číslo svého účtu. To si schválně pořídil u stejné banky jako magistrát a díky náhodě se čísla obou účtů podobala. „Zkusil jsem to poprvé, podruhé, potřetí a ono to prošlo. Myslel jsem, že budu mít dost síly to zastavit,“ vysvětloval soudu.
Kde miliony skončily, není jasné a policie Borkovce podezřívá, že velkou část lupu ukryl. Zajistit se totiž podařilo jen přes dva miliony, zbytek zmizel. Podle kolegů žil Borkovec velmi prostě a nekoupil si ani auto. Na opakované otázky soudu, jak utratil čtyřiatřicet milionů, odpověděl prostě: „To se dá“.
Radnici ošidil podle svých slov každý rok asi padesátkrát. Borkovcovy návrhy podepisoval celých devět let jeho nadřízený Karel Žrout. On, ani nikdo jiný si ale nevšiml, že městská čtvrť přichází ročně o miliony. Vzorně „spolupracovala“ i druhá strana. Jednu z firem si Borkovec vycvičil tak, že mu loni v lednu poslala na účet dokonce i devadesátitisícovou pokutu. To Borkovce vyděsilo, pokuty totiž řešil právní odbor. Peníze proto vybral a poslal na účet radnice. Osudným se mu tak stal až letošní březnový audit, který s jeho defraudacemi vůbec nesouvisel.
Za zpronevěru Borkovcovi hrozí až 12 let vězení. Rozsudek může padnout už v pátek. Se splácením si dvatřicetiletý muž hlavu moc neláme. „Určitě něco vrátím. Určitě ne celou částku, protože to není v silách zaměstnance,“ pronesl.
