Zakázat, či tolerovat? Pokusy o zrušení komunistické partaje se v pravidelných cyklech opakují. Nyní prý doba nazrála k definitivnímu verdiktu: vláda má konečně podat žalobu k soudu.
PRAHA „Zakázat dvacet let po změně systému KSČM, která ve volbách pravidelně získává více než 13 procent hlasů, by bylo spíše dokladem slabosti demokracie a neschopnosti politických elit řešit problémy.“ S takovýmto závěrem skončil zatím poslední pokus o prozkoumání toho, zda fungování komunistické strany nekoliduje s českou ústavou.
TOP 09 a VV jsou pro, názory v ODS se rozcházejí Analytici ministerstva vnitra v čele s tehdejším šéfem resortu Martinem Pecinou (ČSSD) tak rozcupovali snahu senátorské komise, aby vláda pohnala KSČM před soud.
Jenže hlavní autor návrhu senátor Jaromír Štětina se nevzdává. „Tehdejší ministr Pecina s naší iniciativou nesouhlasil, materiál navíc zpracovával úředník, který měl na svědomí špatně připravený návrh na zrušení Dělnické strany,“ vysvětluje dva roky starý neúspěch Štětina.
S příchodem Nečasova kabinetu vycítil novou příležitost prosadit návrh komise. Ta začala fungovat už v listopadu 2006 a během své existence shromáždila 76 indicií, proč by měla KSČM zaniknout. Mimo jiné neodmítá násilí jako prostředek k dosažení svých cílů a hlásí se k manifestu Karla Marxe. Navíc je stále organizační složkou bývalé KSČ.
Na konci listopadu proto Štětina dopisem vyzval premiéra Petra Nečase (ODS), aby rozpoutal nové kolo diskuse o ústavnosti KSČM.
A jeho vyhlídky nejsou tentokrát mizivé. Pro podání správní žaloby jsou podle včerejších vyjádření minimálně dvě ze tří vládních koaličních stran – TOP 09 a Věci veřejné. „Soud by měl objasnit, zda strana nejedná v rozporu s ústavou,“ tvrdí šéf diplomacie Karel Schwarzenberg. „Je to důležité téma, budeme se tím chtít zabývat,“ připojuje se Vít Bárta z Věcí veřejných.
Rozpuštění Dělnické strany jako vodítko Naproti tomu občanští demokraté se rozcházejí v názorech na to, zda je nutné se s komunisty vypořádávat ještě teď, více než dvacet let po převratu.
Zatímco premiér Nečas vzkázal, že „žaloba zatím není na pořadu dne“, ministr obrany Alexandr Vondra již před rokem inicioval výzvu, aby tehdejší kabinet Jana Fischera nechal soud přezkoumat ústavnost KSČM. „Je naprosto na místě zhodnotit působení extrémní levice v této zemi,“ nechal se tehdy slyšet Vondra.
Protikomunistické iniciativě nahrávají i události z loňského roku. Konkrétně přelomový verdikt Nejvyššího správního soudu, který rozpustil extremistickou Dělnickou stranu. Soudci tehdy vymezili jasné mantinely a instrukce, které mohou vést k zákazu nějakého politického subjektu. „Naznačili jsme tam algoritmus našeho uvažování. Pokud by vláda návrh předložila, záleželo by na jeho zdůvodnění,“ nechtěl předjímat šance žaloby šéf Nejvyššího správního soudu Josef Baxa.
První úvahy o zákazu komunistické strany se objevily ihned po převratu v roce 1989. S ohledem na tehdejší „sametový vývoj“ však nebyly vyslyšeny. V roce 1990 se o zákaz propagace komunismu pokusil tehdejší pražský prokurátor Tomáš Sokol, ale neuspěl. V roce 1991 byla přijata novela trestního zákona, která zakotvila zákaz propagace fašismu i komunismu, avšak tehdejší federální ústavní soud taxativní výčet obou hnutí zrušil. V březnu 2006 sněmovna hlasy levice těsně odmítla zákaz propagace komunismu a nacismu pod hrozbou trestu až osmi let vězení. Senátní komise vedená Jaromírem Štětinou sesbírala v průběhu roku 2009 řadu písemných dokumentů, podle nichž se partaj chová protiústavně. Jenže Fischerův kabinet – konkrétně tehdejší vedení ministerstva vnitra v čele s Martinem Pecinou - byl proti tomu, aby návrh s doporučením rozpustit KSČM šel na stůl Nejvyššímu správnímu soudu. Evropská komise odmítla loni v prosinci výzvu Česka a dalších pěti členských států Evropské unie, aby urychleně připravila celoevropský zákaz popírání zločinů komunismu. Zdůvodnila to tím, že pro danou legislativní iniciativu nejsou v současnosti potřebné podmínky.
