Včerejší stávka jen doložila, že v Evropě éra velkých odborářských činů a lídrů už skončila. Už jsou pryč časy, kdy s vládou Margaret Thatcherové zápasil stalinista Arthur Scargill, vyčítající polské Solidaritě destabilizaci socialismu. Ale i sám Lech Walesa jen vzpomíná, jak kdysi porážel komunismus pomocí jeho vlastní zbraně, dělníků, odborářů, jak v roce 1983 získal pro odbory zřejmě první a poslední Nobelovu cenu v historii.
Walesou dneška, odborářem hodným Nobela, není ani Milan Štěch, ani nikdo jiný z Evropy, ale Morgan Tsvangirai ze Zimbabwe. Právě on se vyšvihl z čela odborů do čela opozice proti Mugabeho diktatuře.
Éra sociálních, zdravotnických, penzijních a dalších celospolečenských reforem nepřeje odborářským bossům, ale tím není řečeno, že odborářská solidarita patří na smetiště dějin. Naopak, je zcela na místě, zejména míří-li do Afriky, prostě tam, kde odboráři bojují za základní svobody.
Ve chvíli, kdy Štěchovi lidé stávkovali, vyzvaly k celosvětové solidaritě se Zimbabwe jihoafrické odbory COSATU. V Mugabeho režimu nejde o poplatky u lékaře, ale o lidské životy, ba o život samotného Tsvangiraie. Pánové, bratři, soudruzi z českých odborů, nestojí vám Tsvangirai za gesto solidarity?
Čtěte „Mugabe je sám...“ na str. 6
