Zavedení školného na veřejné vysoké školy by mělo být spojeno s možností platit si jenom zkoušky. Dovedu si totiž představit, že jsou obory, které lze už dneska docela dobře studovat bez docházení do školy jenom s občasnou konzultací odborníka. A ta by mohla přijít levněji než školné, dokonce i kdybyste si konzultanta najali soukromě. Nenavrhuji nic přelomového. Možnost ověřování dílčích znalostí a kompetencí získaných jiným způsobem než školní docházkou už existuje ve světě i u nás, jen se zatím nerozšířila tak, aby zasáhla i terciární vzdělávání.
Ještě ke školnému: Profesor Rudolf Haňka, který působí v Cambridgi (ale dojíždí radit i našemu ministerstvu školství), tvrdí, že cambridgeská univerzita poskytuje studentům ze slabšího ekonomického prostředí stipendium, které se rovná výši školného, tedy přes tři tisíce liber ročně. Pro nás může být zajímavé, že se to netýká jen studentů britských, ale nyní už i studentů ze všech zemí Evropské unie. A ještě něco: Hranice, která zakládá na toto stipendium nárok, je na úrovni našeho padesátitisícového měsíčního platu. Takže: vzhůru do Cambridge!
Upřesnění: Soukromých vysokých škol není v Česku 80, jak se pohoršovali účastníci nedávné rozhlasové debaty, ale jen 46. Když k tomu připočteme 26 veřejných vysokých škol, dostaneme se na číslo 72. To jistě není na desetimilionový národ málo, ale je třeba vědět, že ty soukromé VŠ mají de facto jen velikost fakult a vzdělávají jen něco přes deset procent z celkového počtu vysokoškolských studentů. Mimochodem, ve Spojených státech působí kolem 4000 vysokých škol a ve světě je na 17 000 univerzit. Ve světle těchto čísel vlastně není umístění Univerzity Karlovy ve třetí stovce a ČVUT ve čtvrté stovce prestižního mezinárodního žebříčku kvality THES tak špatné. Vpražské pobočce Goetheova institutu přednášela nedávno německá profesorka Rielová o učení se jazykům z hlediska výzkumů mozku. No, bylo to dost složité a plné cizích slov a jmen. Jediné, co jsem pochopila, bylo, že bilingvně vychovávaní jedinci mají oba jazyky v jednom mozkovém centru (rozuměj v jednom a tom samém místě), zatímco ti, kdo se učí druhý jazyk později, zavěšují jej o kousek jinam než mateřštinu. A taky to, že bilingvní děti mívají výhodu, když se později učí třetí jazyk, protože i ten si mozek může přiřadit ke dvěma stávajícím.
