Před dvanácti lety hrála Milla Jovovichová Johanku z Arku ve velkofilmu Luca Bessona. Film to byl všelijaký a v okamžiku, kdy pozvedla meč a svůdně ztrhaným hlasem zvolala „Kdo mě milujete, následujte mě!“, jsem pocítil nutkavou potřebu vstát a vyrazit... kamkoliv.
Sleduje stejnou herečku v hlavní roli hororu Čtvrtý druh jsem se spíše propadal čím dál hlouběji do křesla. Netrpěl jsem ani tolik zástupným studem za ty, kdo se na vzniku toho dílka podíleli, ale spíš za to, že jsem součástí světa, který Millu J. dostal až tam – do Bulharska převlečeného za Aljašku, kde monotónně odříkávala dialogy, jejichž styl místy hraničil se zločinem proti lidskosti. Hraje v tom filmu psycholožku Abigail z aljašského městečka Nome, v němž se lidé ztrácejí, sebevraždí a vraždí tempem tak vysokým, až je udivující, že v něm ještě nějaké živé duše zůstaly. Při jednom takovém zločinu přišla o manžela. A nedosti na tom, při sezeních s pacienty zjišťuje, že všichni trpí stejným problémem – v noci se vzbudí a zjistí, že na ně přes okno civí sova, a už neusnou. Ještě horší je, že ty sovy nejsou tak docela sovy, ve skutečnosti jsou to imaginární poslové... neprozradím to šokující tajemství.
Svým způsobem novátorská je na Čtvrtém druhu forma. Režisér Olatunde Osunsanmi se pokusil rozvinout v posledních letech oblíbenou stylizaci filmu jako záznamu pocházejícího z videokamery jednoho z přímých účastníků děje. Ve Čtvrtém druhu se střídají „autentická videa“ s přiznanými dramatizacemi, Osunsanmi přitom často používá techniku rozděleného plátna – tedy vlevo vidíme herečku, která představuje jakoby skutečnou doktorku Abigail, v pravé polovině plátna pak Millu Jovovichovou, jež tu paní vlevo hraje. Metoda autorům umožňuje obsadit trochu známější herce. Tvůrcům to také uvolňuje ruce při filmování situací, kde by se přítomnost běžící kamery vysvětlovala jaksi přes koleno. Výsledný efekt překypuje nezamýšlenou legrací. Film skutečně vypadá jako dramatizace „skutečné události“, jaké jsou občas k vidění v amerických televizních pořadech. Ale smrtelná vážnost kombinovaná s otřesnou hudbou, zjevně laciným provedením, herectvím, na němž působí autenticky jedině evidentní touha představitelů být někde jinde, a s vážnou tváří deklamovanými dialogy, které jako kdyby vypadly z návodu k použití kulmy čínské výroby, mluví za vše. Jistého nezamýšleného vrcholu film dosáhne s příchodem specialisty na sumerštinu, který příběhu dodá dänikenovský background. Nakonec dojde i na mantru všech konspiračních pošuků: „My jenom předkládáme fakta, závěry si udělejte sami.“ Jasně. Je to k smíchu. Ale když člověk zabrousí na internetová fóra, kde uživatelé spekulují o tom, že to, co ve filmu viděli, je skutečně založeno na pravdě, pochopí, že důvody smát se má někdo úplně jiný.
***
Čtvrtý druh (The Fourth Kind)
USA 2009 režie: Olatunde Osunsanmi hrají: Milla Jovovichová, Elias Koteas, Will Patton a další Premiéra 28. 1. 2010
