To takhle spolu v jedné domácnosti žijí Kůň, Indián a Kovboj. Proč ne? Kovboj je uťápnutý a nechává se Indiánem komandovat, domu nicméně velí pevným kopytem Kůň. Ten má zrovna narozeniny a jeho spolubydlící si lámou hlavu, co mu dát za dárek. Což o to, nápad mají dobrý: postavit gril se určitě hodí. Místo padesáti cihel jich však omylem objednají padesát milionů. A to je jen začátek samozápalné šňůry průšvihů, která ústřední trojici zavede mimo jiné do středu Země, na dno oceánu či do Antarktidy.
Belgičané Stéphane Aubier a Vincent Patar Paniku v městečku založili na svém stejnojmenném televizním seriálu. Celovečerní verze svůj rodokmen nezapře, ale epizodičnost děje tu rozhodně nevadí. Film dopředu nepohání příběh, nýbrž gejzír gagů, spojený jen volně dvěma dějovými linkami: ústřední trojice pátrá po tom, kdo jí každou noc ukradne zdi rozestavěného domu, a Kůň se přes všechny eskapády pokouší dostavit se na lekce hry na piano, protože je až po hřívu zamilovaný do klisny učitelky.
Postavy jsou zřetelně inspirované dětskými figurkami na hraní. Kovboj i Indián mají dokonce spojené nohy „ostrůvkem“, na kterém stojí. Jeden se proto nemůže ubránit představě, jak Aubier s Patarem natáčejí svůj film stejným způsobem, jako když si s takovými figurkami hraje dítě: posunují jimi po koberci, stole nebo jiném prostředí a vydávají k tomu zvuky. Ty hrají ve zvolené poetice zásadní roli, protože postavy nemají žádnou mimiku a jejich pohybové možnosti jsou velmi omezené, takže se velké množství informací musí předat ve zvukové stopě.
Nic není nemožné Ve světě dětské představivosti pochopitelně není nic nemožné a tvůrci svou fantazii rozhodně nekrotí. Do snímku, který má celovečerní stopáž jen s odřenýma ušima, nacpali tolik nápadů, že by to jiným autorům vystačilo na dva další filmy. Někdy jsou až marnotratní: některé gagy prostě vyhodí do vzduchu a už je dál nerozvíjejí. V rámci pronásledování zlodějů trojice například objeví chaloupku v lese, ze které se na ně zčistajasna vyřítí medvěd s legrační čepičkou – a pak už se na plátno nevrátí. A když si člověk myslí, že by ho dokázal překvapit už jen gigantický plechový tučňák na tankových pásech, který střílí obří sněhové koule, objeví se... gigantický plechový tučňák na tankových pásech. A ano, střílí obří sněhové koule.
Co víc, všechny tyhle malé i velké legrácky fungují dohromady a spojují se do vlastního soudržného, jakkoliv anarchistického světa. Kůň hraje kopyty na klavír, pošťák tancuje breakdance, farmář odvedle má zvláštní milostný vztah ke svému traktoru, honička s barakudami se zvrhne v bizarní muzikálový výstup a nejlepší způsob, jak překvapit žabí muže, je převléknut se za Santa Clause a vznášet se na rejnokovi. Je tady snad někomu něco nejasného?
Nejen tím, že má nezaměnitelnou výtvarnou podobu a osobitý svět s vlastními pravidly, se Panika v městečku podobá dalšímu veleoriginálnímu animovanému filmu z posledních let – Triu z Belleville. Stejně jako kdysi v jeho případě však Oscara za nejlepší animovaný snímek i tentokrát dostane nějaký o mnoho konvenčnější doják od Pixaru. Škoda. Ale Kovbojovi, Indiánovi a Koňovi to bude úplně jedno.
***
Panika v městečku (Panique au village)
Belgie/Francie 2009 Scénář a režie: Stéphane Aubier, Vincent Patar Mluví: Stéphane Aubier, Jeanne Balibar, Nicolas Buysse, Véronique Dumont, Bruce Ellison, Christine Grulois a další Distribuce v ČR: AČFK Premiéra: 3. 12. 2009
