Koulař Remigius Machura měl dopingový nález, podobně jako jeho otec před pětadvaceti lety. Příběh mladšího z klanu elitních českých vrhačů je prý ale jiný.
Látka s růstovým hormonem se mu údajně do těla nedostala. Naopak. Tělo si ji samo vyprodukovalo, protože Machura junior „hodně trénoval, držel dietu a také se asi hodně stresoval,“ jak sám popisuje.
Podle deníku Právo ale hladina nedovolené látky překročila hranici hned několikrát. Machura tak buď trénuje a stresuje se víc než ostatní, nebo bohužel nemluví úplnou pravdu.
Ostatně nebyl by sám. Historie boje proti dopingu skýtá mnoho bizarních nápadů. Manažer jedné cyklistické stáje Giancarlo Ferrettis kdysi objasňoval nález velkého množství zakázaných látek svou touhou po zvýšení sexuální výkonnosti. Fotbalista Karel Poborský zase v minulosti vysvětloval nárůst dopingových případů v italském fotbale lakonicky: „Za pozitivní dopingové nálezy můžeme vinit kuřata. Jsou nacpaná růstovým hormonem a v Itálii jsou jako jídlo velice populární.“
Být Machurou, podívám se do ledničky. Možná se zde skrývá další polehčující okolnost.
***
Čtěte „Machura...“ na str. 22
