PRAHA Je pátek po poledni. Na pražském Výstavišti je až podezřelý klid. Je po „boji“, požár je uhašen. Policisté do areálu nikoho nepouštějí. Občas jen vítr přivane zápach popela. Dohořelo.
Jen o několik hodin dříve bylo vše jinak:
Kouř je cítit už na nádraží Holešovice. I přes silný déšť míří k požáru stovky zvědavců. Cestu k plamenům „lemuje“ houkání sirén. Před hlavní bránou do areálu stojí fronta hasičských vozů. „V životě jsem jich neviděl tolik pohromadě,“ ozve se z davu přihlížejících. Přijíždějí další a další auta, dobrovolní hasiči z Lipence, Řep, Klánovic.
Nebe je rudé plameny. Kouřem matně prosvítá modrý ciferník z hodin věže Průmyslového paláce.
Kolem plotu Výstaviště postávají davy lidí a požár si fotografují. „Je to hustý! Peklo! Viděli jsme to v televizi, tak jsme sem hned přišly,“ říkají šestnáctileté dívky Maruška s Monikou a pozorují boj hasičů s požárem.
Od Výstaviště rozežene stovky lidí až vydatná průtrž mračen, v níž se do té doby pouhý vytrvalý déšť v deset hodin večer promění.
„Nejdřív jsme si s rodičema mysleli, že je na Výstavišti nějaký koncert, jaké bylo světlo, až pak vyšlehly obrovské plameny. Došlo nám, že hoří!“ vypráví dvanáctiletý školák. Plameny pozoroval z terasy bytu v Šimáčkově ulici. „Táta volal hasiče, ale bylo obsazeno. No a pak už jsme slyšeli, jak jedou.“
Se spolužáky z blízké Základní školy Umělecká se včera přišel podívat na následky požáru. Všichni mají v ruce mobily a ohořelé trosky budovy si fotografují. Následky požáru jsou pro chlapce především atrakcí. „Spadlý palác jsme pozorovali při vyučování z okna ze třídy,“ vysvětluje druhý. Přesto se všichni shodují: „Hlavně že se nikomu nic nestalo.“
Na ohořelé obvodové zdivo Průmyslového paláce se včera přišel podívat i Jan Blahovec. „Včera jsem viděl požár v televizi. Ovšem to, co tu vidím na vlastní oči, je hrůza. Je to opravdu šílený, takové trosky jsem nečekal,“ říká šokovaný mladík.
Za plotem se zdánlivě nic neděje. U paláce jsou zaparkovaná osobní auta, občas kolem ohořelé konstrukce projde uniformovaný muž.
„Dopoledne se dohašovalo, byli tu vyšetřovatelé a teď tu jsou statici. Rozhoduje se o bytí a nebytí stavby,“ popsal v poledne situaci hlídkující strážník Martin Chaloupka. Pražský primátor Pavel Bém už ve čtvrtek řekl, že bude usilovat o to, aby byla historická památka obnovena.
***
Nejničivější požáry v historii Prahy
* Požár Národního divadla, který vypukl v pátek 12. srpna 1881, popisoval tehdejší tisk jako národní tragédii. Zkázu divadelní budovy zřejmě způsobila nedbalost klempířů. * Roku 1896 shořely na Malé Straně Odkolkovy mlýny. Škoda 300 tisíc zlatých byla na tehdejší poměry závratná. * 14. srpna 1974 zasahovali hasiči u požáru Veletržního paláce (na snímku). Ohořelé papíry z něj byly nalezeny i tři kilometry daleko. Dílčí ohniska skrytá v hromadách doutnajícího materiálu likvidovali hasiči ještě 13 dní. Škoda: 224 milionů korun. * Této částce se přiblížil 20. listopadu 1999 rozsáhlý požár Libušské tržnice. Obvod požáru byl dlouhý 520 metrů a zůstala po něm škoda 200 milionů korun. * 28. srpna 2000 shořel vinohradský pivovar. Vznikla škoda 100 milionů korun. zdroj: HZS hl. m. P.
Historie Průmyslového paláce
Palác postavili v roce 1891 pro Jubilejní zemskou výstavu architekti Bedřich Münzberger a František Prášil. Ve své době to byla technicky výjimečná stavba, která poprvé v Čechách využila montovanou ocelovou konstrukci. Vyrobila ji První českomoravská strojírna Kolben-Daněk. Některá figurální okna byla provedena podle kartonů Mikoláše Alše. O paláci se neprávem mluví jako o secesní stavbě. „Je to osobitá průmyslová architektura, secese v té době teprve začínala,“ řekl ředitel Národního památkového ústavu Pavel Jerie. Čtvrteční požár je už druhou havárií v historii památky. Už v době stavby se část paláce zřítila, když silné lijáky podmáčely okolní terén. V 50. letech 20. století se palác přejmenoval na Sjezdový. Od roku 1991 opět slouží jako výstavní a veletržní prostor. kla
