Jako bývalý trojskokan se musím ohlédnout za halovým mistrovstvím světa atletů ve Valencii. Španělská televize mě totiž chvílemi rozzuřila do běla.
Chápu, že tam nemají příliš pohledná děvčata, jak jsem se sám ku svému zklamání kdysi přesvědčil. A když šla okolo opravdu pěkná ženská, prodavači vybíhali z obchůdků a výkřiky typu „vamos Juan!“ upozorňovali kolegy, že tohle fakt stojí za to. Ale aby nám režisér v době, kdy skáče třeba finalista výšky, nabízel záběry na možná pohledné atletky, které ale zrovna vůbec nejsou v akci, tak to mě mohl trefit šlak.
Španělská televize v tom ale nelítá sama. Vůbec ty jižanské televize se vyznačují takovým okukovacím temperamentem...
Chtěl bych vidět reakci televizních diváků, kdyby to samé dělala režie při fotbalu. Třeba detailní záběr obličeje při střele na branku a padne přitom gól. Jak dlouho by takový chlápek režíroval?
Takový rozhlasový přenos, to je jiné kafe. Když třeba za starých časů komentoval legendární Gabo Zelenay: A teraz sa na ihrisku nič nedeje, iba tam vošla taká kačka a capká si a capká... a gól, vážený priatelia...
Podobnou legendu měli v Bělehradě, jmenovala se Radivoj Markovič. Kdysi komentoval fotbalové derby Crvena zvezda - Partizan a povídá: Míč získal Fahrudin Jusufi, jedna klička, druhá, třetí... přátelé, než jeden z nejtechničtějších obránců Evropy přihraje, poslechněte si trochu hudby!
O autorovi| Richard Tesařík, hudebník a herec
