Neděle 17. října 2021, svátek má Hedvika
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

A zase sudetští Němci

Česko

ÚHEL POHLEDU Lidové noviny přinesly zprávu o iniciativě tří českých občanů, kteří podali na ministerstvo vnitra (MV) žádost o registraci Sudetoněmeckého sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Žádost byla podána 12. 8. 2009 včetně návrhu stanov. Ministerstvo vnitra registraci odmítlo, městský soud nyní rozhodnutí ministerstva zrušil.

Právní a politická stránka věci Věc má dvě roviny, právní a politickou. Obě spolu souvisejí. Nejprve ta právní. Kamenem úrazu se stal článek 3 návrhu stanov, kde se stanoví cíl sdružení. Má jít o podporu porozumění mezi národy, zejména mezi Čechy a Němci, a o české vyrovnání s vlastní minulostí. Sdružení bude usilovat o zrušení těch Benešových dekretů, které připravovaly půdu k vyhnání sudetských Němců, a zákona č. 115/1946 Sb., jemuž se nepřesně říká amnestijní zákon, aby aspoň pro futuro přestaly být součástí našeho právního řádu.

Sdružení bude usilovat o nápravu škod, které vyhnaní utrpěli, satisfakci za nemajetnou újmu a udělení českého občanství těm, kteří budou mít zájem. Navrhovatelé uvádějí, že úplná náprava historických křivd je nemožná. Hlásí se ke stejným cílům jako německá SL, rakouské sdružení sudetských Němců, Ackermann-Gemeinde informační středisko SKS v Praze.

Ministerstvo vnitra reagovalo zamítnutím žádosti z 24. 8. 2009. Odvolává se na nález ÚS č. 14/1994, respektive především jeho zdůvodnění, na vyjádření ministerstva zahraničí (Benešovy dekrety jsou údajně v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je ČR vázána), o Česko-německou deklaraci, „postupimskou dohodu“ ze srpna 1945 a pařížskou úmluvu z roku 1954. Podle sdružovacího zákona z roku 1990 je prý nutno registraci odmítnout, protože cíle sdružení jsou v rozporu s ústavou a zákony. K tomu je třeba poznamenat, že v demokratickém státě nejsou ideologická stanoviska a deklarace státních institucí závazné pro občany.

Žadatelé podali proti rozhodnutí žalobu u městského soudu, ten ji 5. 10. 2009 zamítl z formálních důvodů. Navrhovatelé soudu obratem vyhověli a podali žalobu znovu. Také ministerstvo se obrátilo na soud vyjádřením z ledna 2010. Namítá mj., že formulace cílů činnosti ve stanovách „neotvírá prostor pro veřejnou diskusi k vyjmenovaným tématům“, a uvádí, že členům přípravného výboru nic nebrání projevovat své disentující smýšlení jako jednotlivci či neformální uskupení, ale aktivity tohoto druhu nelze vykonávat na základě stanov schválených státním orgánem (v tomto výkladu se svoboda sdružování fakticky vrací před rok 1989). Navrhovatelé všechny argumenty MV odmítli.

Dne 31. 3. 2011 městský soud rozhodnutí MV zrušil: zdůvodnění odmítnutí není dostatečně zdůvodněné odkazy na konkrétní právní normy, a je tedy nepřezkoumatelné. Tím fakticky vyhověl stížnosti navrhovatelů.

Velmi nedokonalé zdůvodnění A nyní politická stránka věci: rozhodnutí soudu považuji za správné. Kdyby byl zamítnutí požehnal, mělo by to podstatné důsledky pro vymezení práv a svobod občanů v České republice. I když u nás precedenty v právním slova smyslu nehrají velkou roli, v politickém ano. Zároveň je třeba konstatovat, že navrhovatelé ani ministerstvu, ani soudu jeho úlohu nijak neusnadnili. Podle slov jednoho z nich, Tomáše Peciny, „chtěli (návrhem – pozn. aut.) experimentálně vyzkoušet, zda ministerstvo pošle registrační doložku nebo zásahovou jednotku“.

Obávám se, že je to velmi nedokonalé zdůvodnění – běda tomu, skrze koho přichází pokušení! Taktéž zmínky (v jinak věcných a průkazných žalobách navrhovatelů) ohledně toho, že dnešní MV je nástupnickým orgánem toho komunistického, považuji za nesmyslné a nekorektní. Bylo by slušné rovněž konstatovat, že námitky vůči předsedkyni senátu JUDr. Haně Veberové ohledně podjatosti se nakonec via facti ukázaly jako neopodstatněné. Přitom s naprostou většinou cílů sdružení souhlasím. Mám výhrady jen ke konkrétnímu vymezení hmotné nápravy škod (prostor pro ně je daleko menší, než se v návrhu stanov uvádí) a především k samotnému názvu Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, což je velmi podobné názvu sudetoněmecké organizace se sídlem v Mnichově. Ta z pochopitelných důvodů protestovala (nežádá přitom zákaz sdružení, jak mylně uvádí zpráva v LN).

Zastírá se tím skutečnost, že řešení sudetoněmeckého problému je nyní výlučně česká záležitost, v níž nám nikdo nepomůže (ani sudetoněmecké organizace, a už vůbec ne Německo, protože na to prostě nemají, respektují, že je to naše věc), a zároveň se sdružení uzavírá pro české občany – drtivá většina z nich vůbec neví, proč by měli vstupovat do sudetoněmecké organizace, jsme Češi. Navrhovatelé se tak mimo jiné stávají snadnými cíli lidí, jako je Luboš Palata nebo Daniel Kaiser.

Přes tyto výhrady je třeba konstatovat, že iniciativu považuji za záslužnou v tom, že fakticky znovuotevřela problém pohřbený za živa.

***

S naprostou většinou cílů sdružení souhlasím. Mám výhrady jen ke konkrétnímu vymezení hmotné nápravy škod a především k samotnému názvu.

O autorovi| BOHUMIL DOLEŽAL, politolog

Autor:

KOMENTÁŘ Jindřicha Forejta: Jak prezident mohl z ARO jmenovat šéfa soudu

Premium Proč mohl prezident republiky v úterý 12. října bez komplikací jmenovat předsedu Krajského soudu v Brně, i když řadové...

Manželé v sukních. Gender Blender boří stereotypy v oblékání

Premium Oblékají se podle vlastních pravidel a svými outfity boří společenské konvence. Manželský pár Michaela a Vlastimil...

Jak se rodí sebevražda. Psychiatr Höschl nejen o schizofrenii a depresi

Premium Jak velká musí být síla, která člověka dožene k tomu, že si sám dobrovolně vezme život? Jaké jsou poslední myšlenky...