Martin Zvěřina ve svém komentáři Označ svého Roma (LN 31. 3.) kritizuje šetření, které ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy provádí kvůli zjištění reálné vzdělávací situace dětí ze sociálně znevýhodňujícího prostředí. Jeho závěry jsou však výrazně zjednodušující a opomíjejí pozadí celého problému.
Před více než rokem si ministerstvo školství stanovilo za jednu ze svých priorit podporovat vzdělávání dětí se sociálním znevýhodněním. Umožnit jim, aby se vzdělávaly v hlavním vzdělávacím proudu -tedy v běžných základních školách -a získaly plnohodnotné vzdělání, které je klíčovým předpokladem pro úspěšné začlenění do společnosti.
Na ministerstvu vznikla skupina pro sociální programy ve školství. Doprostřed změn postavila koncept inkluzivního vzdělávání, vycházející z principu, že každé dítě - ať už znevýhodněné či naopak mimořádně nadané - musí dostat při vzdělávání šanci plně rozvinout svůj potenciál. Začala připravovat opatření, která postupně zavádí tak, aby byla dostupná všem školám.
Tato opatření se netýkají pouze základních škol, ale jsou zacílena také na předškolní přípravu a střední vzdělávání. Dítěti, které nemá dostatečné zázemí pro přípravu do školy, by měla být poskytnuta služba, jež bude tento handicap účinně a včas zmírňovat.
V základních školách podporujeme a dále budeme ještě intenzivněji podporovat především asistenty pedagogů a rozvoj školských poradenských pracovišť, zejména psychologů ve školách, kariérové poradenství, individuální práci s dětmi. Připravujeme projekt Center podpory inkluzivního vzdělávání, která budou od příštího školního roku asistovat školám, aby byly připraveny vzdělávat děti se sociálním znevýhodněním.
Vzdělávání sociálně znevýhodněných dětí bude úspěšné jen tehdy, pokud se podaří propojit pedagogickou podporu dětí se sociálními službami pro rodiny. Vzdělávání v rámci hlavního výchovně vzdělávacího proudu jim přitom otevře možnost se dostatečně včas zapojit mezi vrstevníky a zvýší jejich šanci vzdělávat se dále ve středním školství.
Efekt zavádění inkluzivního vzdělávání do škol navíc pocítí všechny děti. Úroveň a způsoby výuky musí směřovat k zajištění stejně kvalitního vzdělávání pro úspěšné i méně úspěšné žáky. Brzká segregace jedněch i druhých snižuje kvalitu vzdělávání, což dokládá řada výzkumů (PISA, PIRLS...). Nejde jen o Romy Aby ministerstvo získalo přehled o aktuální situaci ve školách, zadalo ke zpracování dvě rozsáhlá sociologická šetření u společností GAC a Člověk v tísni, která mapují postavení sociálně znevýhodněných dětí ve vzdělávacím systému. Obě šetření byla již dokončena a jejich závěry ministerstvo představí v nejbližších dnech veřejnosti. Na ně ještě navazuje šetření prováděné Ústavem pro informace ve vzdělávání, které rámcově zmapuje, podle jakých vzdělávacích programů jsou sociálně znevýhodnění žáci vzděláváni nejčastěji. Sběr takovýchto dat je legitimní pouze v situaci, kdy existuje reálné podezření, že dochází k diskriminaci v přístupu k některým skupinám obyvatel, a kdy zjištěné informace mají napomoci k zacílení systémových změn narovnávajících zjištěné nedostatky.
K provedení výzkumu se Česká republika zavázala také v reakci na více než rok starý rozsudek Evropského soudu pro lidská práva. Ten konstatoval, že český vzdělávací systém je diskriminační při vzdělávání dětí Romů. Potvrdil tak, na co dlouhou dobu upozorňovaly nevládní organizace i mnohé školy: že ve školách vzdělávajících podle programu pro žáky s lehkým mentálním postižením se vzdělává mnohem více romských dětí, jejichž handicapem není mentální postižení, ale sociální znevýhodnění.
Tyto údaje nepodceňujeme. Chceme je naopak dostatečně prověřit a na jejich základě pak podpořit opatření, která pomohou zmírňovat či odstraňovat důsledky sociálního znevýhodnění. A to nikoliv pouze u romských dětí. Opatření ministerstva jsou zacílena tak, aby umožnila rovné šance ve vzdělávání všem dětem.
O autorovi| Klára Laurenčíková, náměstkyně ministra školství pro sociální programy ve školství
