Autorkou stejnojmenné novely je však Higuči Ičijó (1872-1896). Její život by sám vydal na román: jako dívka získala v soukromých školách kvalitní literární vzdělání. Když otec zkrachoval a zemřel, přestěhovala se s matkou a sestrou do chudé čtvrti Tokia poblíž vykřičené Jošiwary, kde neúspěšně provozovaly krámek. Vydělávala si i psaním dopisů pro kurtizány, publikovala v časopise romantických spisovatelů Bungakkai a ve čtyřiadvaceti zemřela na tuberkulózu. K jejímu dílu patří čtyři tisíce básní tanka, deník a asi dvacet povídek a novel.
Nyní se seznamujeme s jejími čtyřmi mistrovskými prózami v krásném českém výboru, bohatě, ale nevtíravě komentovaném a doplněném dobovými fotografiemi ze sbírky cestovatele a spisovatele Joeho Hlouchy. Ve dvou povídkách a dvou novelách se spojil vytříbený literární vkus s důvěrným poznáním života chudých lidí plujících „v kalném proudu“, suchý humor s hlubokým vcítěním, ostré a citlivé pozorování lidských povah, přírody i městského života s moderním vyprávěním a dialogy v lidové mluvě.
Titulní novela Zápolení je skupinový portrét dvanácti- a třináctiletých dětí dorůstajících v Jošiwaře do předem daného údělu, který je rozdělí, a přesto ještě svých: ztřeštěných a už zamlkajících, zmatených a už rozhodujících o své budoucnosti, milujících rodiče a už znechucených jejich světem („Ráno modlitby, večer účty“), který je poznamenává a odcizuje partám vrstevníků: „Mnozí se mu i vyhýbají, prý je uvnitř studený jako nedovařený knedlík.“ Tyto děti jsou hrdé i ztrápené, kamarádské i zasažené krásou a vyzývavostí: „Místo toho se krčí za brankou a rozechvělá, s tlukoucím srdcem tam postává, neschopná odejít, neschopná promluvit - zcela jiná Midori.“
Všechny prózy Zápolení jako by spojoval popěvek nevěstky Riki z první novely: „V oudolí přes říčku kláda kulatá. Jak ji přejít, můj milej? Bojím se, ach, bojím, že tu zbudu sama.“ A všechny zachycují okamžik rozhodujícího poznání: „Nic jinýho mi nezbejvá, stejně musím po tý kládě přejít.“
***
MINIRECENZE Zápolení Higuči Ičijó Překlad, úvod a doslov Miriam Jelínková. Studie o Joem Hlouchovi Alice Kraemerová. Vydala DharmaGaia, Praha 2008. 198 stran.
