Vítejte v Eurozóně! EU má jazykový problém. Anebo jinak: EU je jazykový problém. Brusel vyzval skupinu intelektuálů, aby doporučila řešení. Vlastně, tak to možná nebylo, příliš zjednodušuji. Na stránkách Evropské komise je napsáno, že intelektuálové měli „definovat příspěvek multilingvismu k mezikulturnímu dialogu“.
Intelektuálové ale učinili mnohem víc, než měli za úkol. Z diskusí této skupiny vzešla závěrečná zpráva, která nejen „definuje příspěvek...“, ale také navrhuje.
Česko má v „Intelektuální skupině pro mezikulturní dialog“ zástupce: profesora Jana Sokola.
Intelektuálové píší o „lákavém řešení - aby do evropských institucí byla zavedena angličtina jako převažující jazyk, přičemž dva nebo tři další jazyky by si ještě nějaký čas udržovaly postupně slábnoucí postavení...“. Ale jsou proti. A argumentují, že by to bylo „na škodu ekonomickým a strategickým zájmům kontinentu i všech jeho občanů“.
A přicházejí s jiným řešením. EU by měla „prosazovat koncepci osobního adoptivního jazyka“. Neboli „každý Evropan bude podněcován k tomu, aby si svobodně zvolil cizí jazyk, odlišný od mateřského jazyka i od jazyka mezinárodního dorozumívání“. Adoptivním by se mohl stát i jazyk mimoevropský i latina či starořečtina... A mělo by to celou řadu blahodárných důsledků.
A Evropan by byl „podněcován“ nejen ke studiu jazyka, ale i k poznávání zvolené cizí země, její kultury, k rozvíjení vztahů. Žádný jazyk by tak neskomíral.
Prospěšná výzva! Výzva, která stojí za to, není-liž pravda?
A teď k tomu nejpozoruhodnějšímu. Zpráva je k dispozici ve všech jazycích EU. Například anglicky se jmenuje „A Rewarding Challenge“ (něco jako Výzva, která se vyplatí, stojí za to apod.), německy „Eine lohnende Herausforderung“ (totéž), bulharsky dokonce „Výzva s blahodárným efektem“, podobně v dalších jazycích (ať už se výzva stala prospěšnou, zdravou či potřebnou). A česky: „Problém, nebo příležitost?“ I Slováci použili lakonické „Prospešná výzva“!
Proč to jednoduché sdělení nejde přeložit do češtiny? Proč si musíme v nadpisech, sloganech, výrocích neustále klást otázky, aniž na ně přímo odpovíme?
Je to pozůstatek komunismu včetně jeho pseudořeči a decimovaného školství.
Nebezpečí, že se bez univerzální angličtiny (třeba) ztratíme v překladech a jazykových nuancích, ale také existuje. A nezmizí ani tehdy, až češtinu naučíme „mluvit západoevropsky“.
O autorovi| Petr Zavadil zástupce šéfredaktora, petr.zavadil@lidovky.cz
