Při využívání možnosti projednat zákon ve třetí komoře parlamentu, známé též jako Ústavní soud, je důležité mít advokátský mozek. Tedy mozek právnicky vzdělaný, kterému se nepříčí napadnout přesně to, co sám dřív dělal - jako Bohuslav Sobotka, který sám rád využíval institutu legislativní nouze (nejpříkladněji zejména při vracení benefitů odborářům). Správně odhadl, že Ústavní soud, známý svou chutí posuzovat nejen to, zda jsou zákony v souladu s ústavou, ale i to, jak hezky byly schváleny, se chopí této příležitosti rozšířit svou faktickou moc.
V dané konstelaci bylo rozhodnutí předvídatelné. Vláda sice může argumentovat tím, že sama opozice zamezila důkladnému projednání zákona svými obstrukcemi. Ale obstrukce, stejně jako legislativní nouze, jsou legitimními, v tradici ukotvenými parlamentními postupy. Teď je bude rozsuzovat Ústavní soud. Nelze než opakovat: být u moci Klaus se Zemanem, hned po zrušení předčasných voleb by destabilizující instituci přistřihli křídla. Škoda, že vláda ztratila ústavní většinu v Senátu, takže se jí asi nepodaří prosadit tzv. finanční ústavu. Ta by z dlouhodobé rozpočtové stability učinila ústavní hodnotu a soudce, kteří k rozpočtovým důsledkům svých kroků přistupují s péčí hodnou Marie Antoinetty, by konečně přinutila, aby jim volky nevolky věnovali pozornost.
Soudkyně zpravodajka Eliška Wagnerová dala dohromady pro svůj názor jen nejtěsnější většinu. Připomeňme, že ČSSD se dlouhodobě nedaří obsadit místopředsednický post stanovami vyhrazený ženě. Tady by soudkyně Wagnerová, jíž skončí mandát v roce 2012, mohla najít další působiště. Její souboj s Marií Benešovou by měl šanci stát se juristickým svátkem.
