Manželka odjela na dovolenou, tak jsem na těch pětašedesát koní sám. Na čtení sportu v novinách proto není moc času. Přesto jsem si nemohl nevšimnout poslední aféry fotbalové Sparty, která maskovala hráče v cizích dresech.
To člověk opravdu žasne.
Osobně ty kluky vůbec nechápu. Vždyť reprezentovat by měla být největší čest a je to vlastně takový první důvod, proč ten sport dělají. Je to hodně podivné.
Fotbal je nejsledovanější sport u nás, tak by ta úroveň měla být také nejvyšší. Ale ostatně to něco vypovídá o českém fotbale.
Když se člověk kouká na Barcelonu, tak je to fotbal, a když pak kouká na naši ligu, tak je mu z toho s prominutím špatně.
To fingovat koně v dostizích je daleko složitější, protože všichni koně jsou čipovaní. Ale i tak se v minulosti našlo pár fiškusů, kteří se o to pokusili.
Naposledy, co si vzpomínám, to byl slavný anglický trenér Charlie Mann, který jel i Velkou pardubickou. Do Itálie přivezl koně, u kterého se v cíli ukázalo, že to není on.
No ostuda velká.
Samozřejmě že ho v tu chvíli máte za hajzlíka. Ale nakonec to celkem ustál. Dostal nějaký trest, ale trénuje dál, určitě totiž nebyl sám.
Zvlášť v minulosti, když ještě nebyly čipy, to asi občas někdo zkusil. Když měl někdo ve stáji dva podobné koně, tak asi mohl nasadit třeba tříletého do dostihu dvouletých. Ale jen u menších dostihů. U hodně dobrých koní to je celkem vyloučené, to by hned každý poznal.
Stejně jako se to nakonec poznalo u Sparty...
O autorovi| JOSEF VÁŇA, dostihová legenda
