Aféra Drobil“ či spíše aféra „šílenec Knetig“ pozvolna utichá. Pomineme-li prezidentovu intervenci, vše se obecně zvládlo zejména díky neodkladným úkolům, které jsou před vládou Petra Nečase. V podstatě jedinou jistotou, pokud jde o její „materiální jádro“, je nahrávka se zlověstnými požadavky bývalého poradce ministra životního prostředí Knetiga.
Lidé a noviny se liší podle toho, co za nimi vidí, nebo chtějí vidět. Vějíř možností zahrnuje proto Knetigovo blufování i přímou výzvu ke korupci: jejím duchovním otcem byl buď Knetig, anebo jde o systém. Nepřekvapí, že jasno má opět dodavatel nahrávacího zařízení, MF DNES… Co pozitiva? Není náhodou tím hlavním poselstvím skutečnost, že díky Liboru Michálkovi – ať se na jeho konkrétní tahy díváme jakkoliv – nedošlo ke korupci? Příležitost pro ODS Když už jsme na té pozitivní vlně, proč by její energie nevyužila i ODS? To, že padla hlava policejního prezidenta a do čela SFŽP se vrací Michálek, je pro veřejnost nakonec poněkud odtažité rozuzlení celé kauzy. Nešlo o dvoukauzu. Radek John je, jak správně říká prezident Klaus, kauza, ale úplně jiná. Neokorupční aféra na SFŽP je jejím dalším dějstvím. Všechny, kdo tleskali Petru Nečasovi na posledním kongresu ODS, by teď mělo zajímat – přinejmenším pro zajímavost – jak to s financemi strany opravdu vypadá. Proč ale zatím nikdo z čela ODS nevystoupil před objektivy a nebere se za průhlednost stranických prostředků? Počítá se přece i kvalitní obrana před nařčením. Mnoho posluchačů by jistě mělo i vánoční vyprávění o dalším osudu vykroužkovaného prince Ivana.
Světlá stránka: reformy Pokud ODS nezačne v každém případě ohrožujícím její pověst provozovat kvalitní PR management, kupička opozičního hovnivála i politické konkurence se bude utěšeně zvětšovat. Nezamindrákovaný postup by jen dokladoval sympatickou pokoru Petra Nečase, který se nebojí přiznat omylnost a hříšnost. Logická a přiměřená, třeba i jen formální reakce na vývoj událostí není slabostí ani přiznáním viny, ani zradou, ale nezbytnou náležitostí politiky. A to zvláště v kontextu politiky strany, které od roku 2006 utekl už skoro milion voličů. Další věcí k zamyšlení je precedens mediace Hradu a počet hvězdiček za absurdní tobogan, jakým byl vývoj skandálu. Když už jsou vtipní i poslanci ČSSD, jako před hlasováním o nedůvěře, o něčem to bohužel svědčí.
Světlou stránkou celé lapálie je i potvrzení toho, co je raison d’etre koalice, tedy reformy. Měla by je sekat jako Baťa cvičky, aby bylo vidět, že důvěra, kterou si v Poslanecké sněmovně nadělila, stojí za to. A konečně je tu základní zkušenost. Rozpracované reformy budou i nadále při dalších turbulencích jako ospravedlnění existence koalice k dispozici. Na to však nespoléhat. Jestli se zase něco stane, chraň naše důchody Bůh, aby se politikům rychle odstupovalo, moc na sebe nekřičeli, neodvolávali nepravé, nenechali ze sebe od ČSSD dělat kašpary, dohodli se bez prezidenta, a kdyby neměl Radek John zase svůj den, ať Janek Kroupa vyzkouší reakci policie – třeba i se skrytou kamerou.
O autorovi| Jan Frank, publicista, člen ODS Praha 6
