PRAHA Když v roce 1985 zpěvák Bob Geldof přemýšlel, jak přitáhnout pozornost světa k hladovějící Africe, vzpomněl si na hudbu.
Uspořádal legendární koncert Live Aid a jeho výzvu k záchraně černého kontinentu pak sledovalo neuvěřitelných 400 milionů lidí.
O pětadvacet let později by mu k tomu stačil obyčejný fotbalový míč. To právě kvůli němu se na celý měsíc k Africe obrátí zraky miliard lidí ze všech koutů světa.
Fotbalové mistrovství světa, nejsledovanější sportovní událost planety, se poprvé v historii stěhuje na problémy sužovaný kontinent.
Jako by ani nebylo důležité, že pořadatelskou zemí je Jihoafrická republika - devatenáctý světový šampionát totiž patří celé Africe.
Má to konec konců být turnaj, který vstoupí do dějin nejen úchvatnými góly, ale především nadějemi, které v Africe vzbuzuje.
Až v pátek v Johannesburgu domácí fotbalisté v zahajovacím utkání s Mexikem poprvé kopnou do míče, splní se sen, na který si generace Afričanů báli pomyslet.
„Když Nelson Mandela opustil vězení, přemýšleli jsme, jak by Jihoafrická republika měla vypadat. Teď, když vítáme týmy z celého světa, můžeme říct, že tohle je Jihoafrická republika, o které jsme snili,“ prohlásil emotivně šéf organizačního výboru Danny Jordaan.
Jenže bude stejně tak nadšený i zbytek fotbalového světa?
Zatímco před čtyřmi lety se těšil na precizní organizaci Němců, kteří nic jiného než dokonalý šampionát nepřipouštěli, teď je nervózní. Blatter Afriku vytrvale hájí Ani sebevětší nadšení organizátorů totiž neskryje problémy, s jakými se šampionát rodil. Obavy o bezpečnost v zemi, kde se denně odehraje padesát vražd. Stávky dělníků, kvůli kterým hrozilo, že deset stadionů nebude hotovo včas.
Nebo rekordně nízký zájem o vstupenky. Nebo... Ale dost už. Vždyť Jihoafrická republika má jednu výhodu, kterou její předchůdci nikdy neměli: Seppa Blattera.
Mocného šéfa Mezinárodní fotbalové federace FIFA, který Afriku celou dobu hájil a vehementně prosazoval. Dost možná za tím byly i ekonomické zájmy, jenže Blatter se přesto může cítit jako vítěz.
Akce za 82 miliard korun musí skončit úspěchem. „První africký světový šampionát se zapíše nejen do dějin sportu, ale i do historie lidstva,“ řekl pyšně Blatter.
Většina zahraničních fanoušků ale historický moment uvidí nejspíše jen v televizi. Podle původních očekávání jich na jižní cíp Afriky mělo dorazit až půl milionu, jenže přišla finanční krize a ve skutečnosti jich bude nejvýše 370 tisíc.
Výjimečná multikulturní atmosféra z německých ulic v roce 2006 se tak nejspíše opakovat nebude. Chybět u toho ostatně budou i fanoušci z Česka, byť z ryze praktických důvodů. Český tým v kvalifikaci vyhořel a místo něj se teď do Afriky vydali Slováci a Slovinci.
Komu tedy v příštích dnech držet palce? Stačí si vybrat. Každý s napětím čeká především na to, v jaké formě se představí úřadující mistři Evropy Španělé.
Brazílie, Argentina a kdo další? K největším favoritům už tradičně patří i Brazilci, kteří letos poprvé k obvyklé ofenzivní kreativitě přidali i jistou defenzivu v čele s dvojicí obránců Maicon a Lúcio.
A co teprve Argentina s legendárním Diegem Maradonou na lavičce a Messim na hřišti? Jen tým pořadatelské země si po dvaceti letech žádné velké naděje nedělá. Odbornici sice věští africkým týmům velké úspěchy, ale Bafana Bafana mezi nimi téměř jistě nebudou.
Pro domácí fotbalisty bude úspěchem jakýkoliv gól a vítězství by se rovnalo malé senzaci.
Je zbytečné znovu rozebírat, že ve výběru 32 zemí nemělo chybět ani Česko. Šampionát bude upřímně zajímavý i bez něj. Tolik příběhů v minulosti nabízel málokdy.
Část z nich představuje i tato speciální příloha Lidových novin. Nechte se jimi inspirovat a vtáhnout do té pravé fotbalové horečky.
Jak totiž hlásí motto turnaje v jazyce Sotho: Ke nako! Už je čas!
