V neděli 3. dubna byl v Pekingu zadržen prominentní čínský umělec Aj Wej-wej, když se chystal odletět do Hongkongu. Policie provedla prohlídku jeho ateliéru, zabavila mu počítače a dočasně zadržela devět jeho spolupracovníků včetně manželky a synovce. Touto akcí Peking pokračuje v represivní kampani proti čínským disidentům, vyostřené od začátku roku v souvislosti s povstáními v islámském světě.
Své účasti lituji Aj Wej-wej patří k nejvýznamnějším umělcům i veřejně činným intelektuálům současné Číny. Je synem neméně významného básníka Aj Čchinga, jenž byl perzekvován jak Čankajškovým, tak Mao Ce-tungovým režimem. Od počátku 80. let se stal jednou z předních postav čínské umělecké avantgardy a věnuje se architektuře, designu, instalaci, fotografii, filmu a dalším disciplínám. Stál u zrodu mnoha významných uměleckých iniciativ, center a galerií a má za sebou řadu prestižních výstav doma i v zahraničí. U nás jsme se mohli s jeho uměním seznámit v roce 2003 na výstavě současné čínské fotografie Podivné nebe v galerii Rudolfinum. Aj Wej-wejovo prominentní postavení vyniklo v souvislosti s pekingskou olympiádou roku 2008, kdy ho vláda ustanovila hlavním uměleckým konzultantem stavby národního stadionu Ptačí hnízdo. Ale stejně jako Aj uplatňuje ve svém umění motiv zničení a rozbití (viz například jeho medializované rozbíjení dva tisíce let starých čínských váz, monumentální instalace z tisíce a jedněch starožitných dveří pocházejících ze stržených tradičních čínských domů, jež se poté navíc sama zbortila ve vichru, nebo šedá venkovní barva jeho ateliéru poukazující na sporné bourání starého Pekingu), zachoval se tak i vůči režimu.
Když prohlásil, že své účasti na Ptačím hnízdě lituje, a všechny umělce podílející se na olympijských hrách odsoudil za nedostatek občanské zodpovědnosti, pomyslně tak hodil dlažební kostku do výlohy pekingského establishmentu.
Olympiádu v podmínkách totalitního systému nazval předstíranou harmonií, čímž výslovně negoval vládní politiku harmonické společnosti. Za daleko důležitější událost pro obyčejné lidi než OH označil incident, v němž obyčejný Číňan rozhořčený policejní arogancí ubodal nožem šest příslušníků. Muž byl za to popraven, ale zároveň se mu dostalo mohutných projevů sympatie od spoluobčanů soucítících s jeho vztekem na čínský systém.
Slunečnice jako Twitter I dalšími aktivitami šel Aj Wej-wej hlavou proti zdi režimu. Na hlavní pekingské třídě zorganizoval protest proti bourání staré zástavby a podepsal Chartu 08. Mohutně se angažoval i v objasňování okolností ničivého zemětřesení v provincii S’-čchuan v květnu 2008, při němž vyšlo najevo, že přes pět tisíc dětí zahynulo v troskách škol, postavených ledabyle kvůli korupci. Reakce úřadů byla jednoznačná – aktivisté Tchan Cuo-žen, Chuang Čchi a Liou Šao-kchun byli odsouzeni a umlčeno bylo občanské a rodičovské volání po spravedlnosti. Aj, který se snažil koncem roku 2009 vypovídat ve prospěch Tchan Cuo-žena, byl policií zmlácen s následky životně nebezpečného krvácení do mozku.
Dětské oběti zemětřesení pak Aj uctil výstavou v Mnichově, nazvanou Opravdu litujeme, která poukazuje na prázdnotu omluvných gest vlád a korporací při podobných tragédiích. Součástí výstavy byla i instalace vytvořená z tisíců školních batůžků, vytvarovaných do deset metrů vysoké a sto metrů dlouhé věty „Sedm let žila šťastně na tomto světě…“, což jsou slova truchlící matky jedné z obětí zemětřesení.
Podobný přesah má i jeho loňská instalace Slunečnicová semena v Londýně. Skládá se z jednoho sta milionů slunečnicových semínek vyrobených z porcelánu ručně podle tradičních postupů tisíciletých císařských dílen. Aj Wej-wej tímto monumentálním dílem akcentoval další motiv své tvorby – nesmírnost čínské reality. Kromě evokace propagandistického obrazu Číňanů jako slunečnicových květů otáčejících se za Mao Ce-tungem jako za sluncem jejich života přirovnal Aj toto dílo i k Twitteru jako nezměrnému moři lidí a idejí.
Důležitou součástí Aj Wej-wejových aktivit jsou právě digitální média, jejichž pomocí neustále komunikuje s obrovským množstvím lidí. Když byl Aj koncem loňského roku zadržen na pekingském letišti kvůli obavám, že letí do Norska zúčastnit se předávání Nobelovy ceny disidentovi Liou Siao-poovi, tak celý incident natočil a potom zveřejnil na internetu. Podobně přistoupil k demolici svého šanghajského ateliéru, který byl letos v lednu stržen navzdory tomu, že jeho stavba byla legální a vznikla na popud šanghajské radnice jako revitalizační projekt. Aj demolici pojal jako happening – její záběry a fotografie rozesílal okamžitě z místa činu, takže ji bylo možno sledovat v reálném čase online. V únoru také Aj na svém twitterovém účtu otevřeně vyjádřil podporu jasmínovým revolucím v islámském světě. Ajovo využití médií je pro Peking obzvláště nepohodlným aspektem jeho díla, protože informační technologie – v islámském světě stejně jako v Číně – umožňují nekontrolované šíření disentu a ohrožují tak autoritářský režim.
Nulový potenciál k reformám Aj Wej-wej není zkrátka obyčejný disident. Je to doma i ve světě uznávaný umělec, jenž využil váhy své osobnosti ke kritice komunistického režimu. Jeho postoje jsou políčkem vyťatým před zraky celého světa, který pálí o to víc, že strana v minulosti sama uznala Ajovy vynikající kvality a svěřila mu vedení stavby chlouby systému. Veřejnou potupu snášejí Číňané velmi špatně a totalitní režimy ještě hůř.
Aj Wej-wej ztělesňuje archetyp elitního intelektuála umanutě revoltujícího i za cenu nevyhnutelného sebezničení. Peking pak jeho zatčením a zesílenou represí disentu od začátku roku dává najevo nulový potenciál k politické reformě. Tento zátah není – jak by velela tradice – spojen s žádnou nadcházející vnitropolitickou událostí nebo výročím. Nicméně Čína touto kampaní opět zužuje mantinely svobody projevu svých občanů a prohlubuje propast mezi svými právními normami a reálným stavem veřejného života. Zároveň však tento postoj odhaluje i sílící strach strany o pevnost svého mocenského postavení.
***
Olympiádu v podmínkách totalitního systému nazval předstíranou harmonií, čímž negoval vládní politiku harmonické společnosti
O autorovi| ONDŘEJ KLIMEŠ, sinolog Autor nyní v rámci Fulbright-Masarykova stipendia působí v USA
