Nobelovy ceny za ekonomii se Václav Klaus už asi nikdy nedočká a podle všech indicií nedostane ani Nobelovu cenu za mír, přestože by si ji zasloužil. Hlavně za to, že se odmítá angažovat v módním hnutí za omezování lidské svobody, které levičáci všech zemí tentokrát schovali za falešné téma životního prostředí. Přitom každé malé dítě ví, že planeta se otepluje sama, bez přispění chemikálií, které do ovzduší vypouští člověk. Volání po regulaci exhalací je tak jen snahou omezovat svobodný prostor lidské aktivity, na což je Václav Klaus oprávněně háklivý.
Stejně nesmyslné je spojovat péči o životní prostředí s mírovými aktivitami. Jestli se tu budou za sto let vyvražďovat národy kvůli nedostatku pitné vody, bude to zas a jedině vlivem přirozeného řádu světa, nikoli negativním dopadem lidské činnosti na životní prostředí. To samé platí pro roztávající ledovce, díru v ozónové vrstvě či stoupající hladinu moře.
Této neopodstatněné davové psychóze se Václav Klaus postavil jako jeden z mála. Dokonce kvůli tomu opustil jedno ze svých hlavních prezidentských předsevzetí a stal se ryzím aktivistou. K tomu teď přibyla mezinárodní role disidenta, a jestli se k Alu Goreovi a dalším komunistům přidá i mezinárodní kapitál, může se z Klause stát český Noam Chomsky.
