Všechna zvířata mají tendenci minimalizovat množství energie investované do získávání potravy. Z toho důvodu vyhledávají nejbohatší loviště. Následky lidské činnosti však mohou způsobit, že osvědčená strategie selže. Právě to postihlo albatrosy laysanské. Jejich loviště se totiž čím dál víc překrývají s největším smetištěm na zeměkouli, s Velkou tichomořskou odpadkovou skvrnou. Ptáci některý plastový odpad jen těžko rozeznají od chutné kořisti. To má samozřejmě vážné následky.
Albatrosi laysanští (Phoebastria immutabilis) jsou doma ve značné části Tichého oceánu. Žijí u pobřeží Ruska a Číny, najdeme je i u kanadských, amerických a mexických břehů. Ve statisícových počtech se vyskytují na Havaji. Podle západohavajského ostrova Laysan byli také pojmenováni. V rámci svého rodu jsou tito albatrosové poměrně malí, dorůstají délky zhruba 80 centimetrů. Když ale roztáhnou křídla, působí majestátně. Mají rozpětí až tři metry.
Tým vedený zooložkou Lindsay Youngovou z Havajské univerzity se pustil do rozboru žaludků albatrosů laysanských. Vědci se zaměřili na kolonii z třetího největšího havajského ostrova, Oahu, a výsledky porovnávali se stavem zjištěným u ptáků ze severněji položeného atolu Kure. Oahu a Kure od sebe dělí přes 2100 kilometrů.
Miniaturní vysílačky připevněné na nohy albatrosů vědcům umožnily přesně monitorovat pohyb ptáků v průběhu celého roku. V rozboru předmětů, které mláďata albatrosů vyzvracela na sledovaných hnízdištích, už výzkumníkům technika příliš nepomohla. Probírání se natrávenými zbytky nebyla příjemná práce, ale jinak se množství ptáky polknutých plastů zjistit nedalo. Stejně tak jsou lidská ruka a oko nezastupitelné při zjišťování původu odpadků.
Velká plastová katastrofa Vyhodnocení nashromážděných dat ukázalo, že ptáci z atolu Kure polkli a vyzvraceli desetkrát víc plastu než jejich příbuzní z Havaje. To vědce velmi překvapilo. Zatímco Kure je lidmi prakticky neobydlený (výjimkou jsou občasné, předem povolené výpravy radioamatérů snažících se o kontakt z exotického místa), ptáci z Oahu žijí téměř na dohled od největšího havajského města, téměř milionového Honolulu. „Očekávali jsme, že v množství platů, který ptáci spolykají, může být rozdíl, ale poměr 1:10 nás šokoval. Jsme překvapeni hlavně proto, že kolonie z Oahu je jen hodinu cesty od Honolulu, a také proto, že tito ptáci mají mnohem blíž k odpadkové skvrně ve východním Pacifiku. Nahromadění odpadu mezi Havají a Kalifornií byla doposud věnována největší pozornost,“ vysvětluje Lindsay Youngová.
Existence tichomořské odpadkové skvrny byla na základě charakteru mořských proudů a znalostí o pohybu odpadu ve vodách u pobřeží Aljašky předpovězena již v roce 1988. První pozorování popisující vyšší koncentraci odpadků hluboko v oceánu pocházejí z konce devadesátých let. Nejvíce se toho ví o „odpadkovém ostrově“ západně od Havaje. Jeho rozloha je větší než plocha Francie, Španělska a Itálie dohromady a hmotnost nahromaděného odpadu se pohybuje v řádu milionů tun.
Shluky plovoucího plastu nejsou dosud podrobně zmapovány. Satelitní snímky o nich moc nevypovídají, protože úlomky jsou příliš malé a velká část je skryta pod hladinou.
Studie, kterou minulý týden v časopise PLoS ONE publikovala Lindsay Youngová, dokládá, že západopacifické smetiště za svým slavnějším bratříčkem co do škodlivosti nijak nezaostává. Prakticky na všech lidmi vyrobených předmětech vyzvracených ptáky z Kuru byly nápisy v čínském nebo japonském písmu, svědčící o jejich asijském původu. Takové nápisy nebyly na žádném předmětu polknutém členy druhé zkoumané kolonie.
Betlém ukrytý v žaludcích Na uspořádávání obsahu albatrosích žaludků výzkumníci vzpomínají s humorem. „Třídění probíhalo krátce po Vánocích. Ve zvratcích ptáků z Kure jsme našli spoustu malých plastových hraček. Bylo jich tolik, že jsme začali žertovat o tom, že z nich můžeme sestavit betlém,“ říká Youngová.
Albatrosi sledovaní Youngovou a jejími kolegy většinou dokázali nestravitelné předměty vyzvracet. Mnoho jiných ptáků takové štěstí nemá. Spolknutý cizorodý objekt může zablokovat zažívací trakt. I v případě, že cesty zůstanou z části průchozí, je živočich ohrožen. Má totiž menší pocit hladu, a tak snižuje přísun živin. Z některých odpadků se také uvolňují škodlivé látky, které přecházejí přímo do organismu. Ročně tak uhynou tisíce albatrosů. Ve vnitřnostech jednoho mladého uhynulého albatrosa se našlo 306 kusů plastu.
Vůbec nejčastěji polykají albatrosi předměty používané rybáři a plastikové zapalovače. Cestu do žaludku ale například našla i dosud neotevřená lahvička s pleťovou vodou. Značná část původně příliš velkých, a proto nespolknutelných kusů se postupně rozpadá na drobnější částečky, které už mohou mořští živočichové zkonzumovat. Plast se tak dostává do potravního řetězce.
Lodě jsou podle odhadů zdrojem jen pětiny odpadků naakumulovaných v Tichomoří, celých 80 procent pochází z pevniny. Studie přesvědčivě dokládá, že lidmi vytvořený odpad má dopady na přírodu tisíce kilometrů od místa, kde se do moře dostal. Lehkomyslně vyhozený zapalovač nebo uzávěr od lahve může zabít vzácného živočicha. Pokud se přístup k odpadu nezmění, bude se stav zdánlivě panenských končin světa dále zhoršovat.
***
Příliš vzdálené smetiště
Na východ i na západ od Havaje leží obří mořská smetiště. Jedno „zásobují“ asijské státy, druhé se zformovalo z amerického odpadu. O mase odpadků koncentrované působením mořských proudů se vědci dozvěděli před deseti roky, ovšem populární média problém ve větší míře zaznamenala až v posledních letech.
Putování albatrosů laysanských mohli výzkumníci sledovat díky miniaturním vysílačkám. Mnohé jedince našli mrtvé - s žaludkem napěchovaným plastovým odpadem.
