Z argumentů padesáti sedmi poslanců sociální demokracie, kteří souhlasně s komunisty se obracejí na Ústavní soud a protestují proti vzniku ústavu, který se má zabývat totalitou, vyberu jen jediný. Je absurdní a myslím, že je nejpodstatnější. Poslancům vadí, že by celá epocha od roku 1948 do roku 1989 měla být vážena jako totalitní. Jenže Česká (Československá) republika byla do roku 1989 jednoznačně totalitním státem.
Dostal jsem po revoluci písemnou zprávu o tom, že mi byla udělena milost za přečin opuštění republiky. V žádné demokratické zemi by se advokátní poradna ani pošťák nemuseli namáhat. Za odchod ze země se v demokracii nesoudí. U nás to byl přečin proti zákonu neboli zločin. Nebyl jediný.
Základní svobody – nejen pohybu, ale i projevu, názoru, i svoboda shromažďovací – nebyly do roku 1989 tolerovány. Jen rok 1968 byl krátkodobou výjimkou. Pamětník připomene obavy Josefa Smrkovského z toho, že se v té době objevily snahy po legalizaci jiných stran. Onen památný výrok zněl: „Snad s námi nechcete jít do vlády?“ Vláda jediné strany tedy pokračovala nadále v sedmdesátých i osmdesátých letech. Rehabilitace nespravedlivě odsouzených, když k nim – s velkým zpožděním – došlo, byly oficiálně hodnoceny jako nedostatky či omyly téže jedné a jediné vládnoucí strany, která znala svoje volební výsledky na léta dopředu. Takzvaná obroda znamenala něco pro historii strany, pro ni samou, ale neznamenala žádnou výraznou změnu v otázce demokratických občanských práv občanů.
Koniášovský režim nedovolil nadále psát, číst ani jinak šířit, co bylo nepřípustné. Seznamy osob, které údajně ohrožovaly režim, vznikaly dále. Byly přísné a byly důsledně dodržovány se všemi následky. Svědčí o tom i to, že mnohá jména spolupracovníků bezpečnosti se dostala do dokumentů právě v těch letech, která se poslanci nyní souhlasně s komunisty snaží vykreslit jako netotalitní.
Tvrdit se vší vážností, že z muže, který pil dříve denně, se tím, že alkohol částečně omezil, stal abstinent, je možné. Nelze ale očekávat, že střízlivě uvažující člověk bude ochoten něco takového brát vážně.
O autorovi| Ivan Kraus, spisovatel
