Čeho je v Turecku zbytečné se obávat, jsou typické turecké záchody. Může se stát, že se s nimi během svého pobytu - v hotelu, v restauraci, ani na tureckém bazaru - nesetkáte. „Turecké záchody jsou doménou hlavně zaostalejšího vnitrozemí, zde na pobřeží je nenajdete ani v hotelech, ani u domorodců. Oni je přesto považují za hygieničtější. Říkají, že vše se zkrátka spláchne najednou a odpad pak odteče“, vysvětlila Simona Zborníková, česká delegátka žijící v Turecku.
I když někoho může překvapit, když v Turecku narazí na nákupní řetězec Carrefour a jiné známé značky kamenných obchodů, daleko více se zde lidé věnují obchodu v tureckých bazarech. Bazary jsou obdobou toho, čemu u nás říkáme trhy. Jsou většinou ve větších městech a opravdový ruch zde zažijete v sobotu. Na bazaru nakoupíte snad vše, co vás napadne. Na věci, které si nechcete koupit, ale jen se na ně podívat, raději nesahejte, pro prodejce je to náznak, že výrobek chcete koupit. Největší je istanbulský bazar Grand Bazaar.
Smlouvání, to je samostatná kapitola turecké mentality, dá se považovat za „národní sport“. Chystáteli se na bazar, pak si v první řadě rozměňte peníze na co nejmenší. Prodejci totiž neradi vracejí, a smlouvání tak bude snazší. Cena, kterou vám trhovec řekne jako nákupní, bývá zpravidla o celou polovinu až dvě třetiny vyšší než cena, za kterou můžete předmět ve skutečnosti pořídit. Prodejci si uvědomují, že konkurence je velká, možná na vás budou zkoušet psychologickou hru o dětech, které neuživí, ale chcete-li věc pořídit za cenu vám milou, musíte být neústupní.
Das Papier bitte nicht in die Toilette schlagen“, tuto větu třeba i v anglickém znění v Turecku na záchodech jistě potkáte. Neznám Čecha, kterého by napadlo neházet použitý toaletní papír do záchodové mísy, v Turecku vás o to však žádají všude. Existují pro to dvě vysvětlení. Jedním je, že rozvod kanalizace je užší než například u nás v Čechách a exkrementy projdou snáz než papír. Podle druhé verze má turecká kanalizace tak svérázné čističky, že odpad se raději vypouští do volného moře, které si s ním poradí.
Bakšiš neboli spropitné se v Turecku dává téměř vždy a všude. Rozdíl od ostatních turistických destinací je ale v tom, že zde nedáváte dýžko přímo do ruky tomu, kdo vás obsloužil. Všude - na recepcích, v restauracích, na palubní desce dolmuše (místní malý autobus), vedle stařeny, která vás pozve na vodní dýmku, zkrátka všude najdete krabičky s nápisem TIP BOX. Tam pak dáte obnos, který je podle vás odpovídající.
Chcete se dostat z hotelu do nejbližšího města na bazar (místní trhy), ale taxi vám přijde zbytečně drahé a vy nenacházíte žádný jízdní řád autobusů? Je to proto, že Turci ve své pohodové povaze nejsou při přepravování závislí na čase. Mezi městy je převážejí dolmuše. Dolmuš je obdoba našeho malého autobusu nebo většího tranzitu. Pojme asi 12-15 cestujících k sezení, když je nouze, je zde i místo pro stojící. Stačí se jen postavit k cestě, až bude řidič projíždět na něj mávnout (v horní části předního skla mívá napsané cílové místo své jízdy)a on vám zastaví. V dolmuši nejsou pevně stanovené ceny, ale 10km cesta vás vyjde přibližně na 4 liry. Od řidiče nečekejte žádný přepravní lístek, placení je v dolmuši stejně specifické jako způsob dopravy sám o sobě. Řidič natáhne jednu ruku dozadu, druhou při tom přidržuje volant, a vy přímo jemu do dlaně dáte peníze (eurem a dolarem se zde dá také platit).
Ikdyž je Turecko zemí muslimskou a korán alkohol zakazuje, tak se tu s ním setkáte, i když ne v takové míře jako ve většině evropských zemí. Turci totiž přišli na to, jak Alláha obalamutit. Jejich oblíbeným pitím je pálenka z hroznů (ale také z meruněk, broskví či švestek) zvaná raki. Podává se s vodou a ledem. Jakmile se s vodou smíchá, zakalí se a získá barvu mléka. Sami Turci pak před Alláhem „pijí mléko, a ne alkohol“. Raki se také přezdívá lví mléko.
