Návštěva dvou staříků nevyvedla japonského paleontologa Harua Saegusu z míry. Dávno si zvykl, že mu lidé přinášejí do muzea nejrůznější kamení v přesvědčení, že objevili dinosauří kosti nebo vejce. Dva kusy „kamene“, které položili starci Saegusovi na stůl, však byly skutečné kosti dávného dinosaura. Paleontolog byl potěšen, ale od prohlídky místa nálezu na břehu řeky Sasayamy si moc nesliboval. Jenže skutečnost opět překonala jeho nejbujnější sny. S pomocí početného týmu postupně z říčních nánosů vydoloval asi padesát kostí.
Paleontologové získali kusy pánve, četné obratle, několik žeber, zubů a část lebky. Dá se z nich složit zhruba třetina kostry tvora, který byl dlouhý kolem dvaceti metrů a žil před 130 miliony roků. Patřil mezi velké býložravé plazy souhrnně označované jako sauropodi. Dinosaurus zatím nedostal vědecké jméno. Protože se naleziště kostí nachází blízko města Tamba, začalo se o něm v Japonsku mluvit a psát jako o „drakovi z T a m -by“.
Ř a -da světových paleontologů sleduje práci japonských kolegů s napětím. „Drak z Tamby“ je v mnoha směrech unikátní tvor, a navíc jsou jeho ostatky velmi dobře zachovalé. Například kosti ocasu nesou některé znaky, které vědci doposud znali výhradně od mnohem mladších titanosaurů. Vzácně dochovaná mozkovna dovoluje srovnání s dalšími sauropody a odhaluje cestičky evoluce, po nichž druhohorní sauropodi kráčeli.
„Drak z Tamby“ by mohl poodhalit tajemství spojené s průnikem sauropodů do Asie. Během jury, tedy v období před 200 až 145 miliony roků, se obří sauropodi, jako byl diplokokus nebo brachiosaurus, proháněli rozsáhlými oblastmi dnešní Severní Ameriky, Afriky a Evropy. Asie však zůstávala těmto tvorům z nějakého důvodu uzavřena. Teprve s nástupem období křídy se asijský kontinent sauropodům otevřel a tamější fauna se tím od základu změnila. „Drak z Tamby“ byl zřejmě jedním z aktérů „dinosauřího převratu“. Z toho, jak vypadal a jak žil, mohou vědci usuzovat na příčiny dinosauřího vpádu do Asie.
Vykopávky na břehu řeky Sasayamy stále pokračují. Postupují však pomalu a jejich perspektiva je nejistá. Kosti se nacházejí v hloubce kolem pěti metrů a po většinu roku jsou zatopeny vodou. Vědci mohou pracovat jen během zimních měsíců, kdy hladina řeky dostatečně klesne. V letošní zimě vyzvedli paleontologové z říčních nánosů podstatně méně kostí než v minulých dvou sezonách. Pokud budou vědci muset kopat ještě hlouběji, dostanou se do neřešitelné situace. Jediným východiskem by bylo odklonění toku řeky a na to nebudou stačit peníze.
Šance na další podobný nález jsou mizivé. Japonsko je země s bohatou seizmickou a sopečnou činností. Tamější horniny prošly od dob dinosaurů mnohokrát přetavením a fosilie se v nich dochovaly jen výjimečně. Většinu krajiny kryje buď zeleň, nebo zástavba, a míst vhodných k vykopávkám je jako šafránu. Ani japonské zákony paleontologii nepřejí. Pokud stavbaři narazí na zbytky lidského osídlení, musí nález hlásit úřadům. Na nálezy pravěké fauny nebo flóry se však tento předpis nevztahuje. Okamžik, kdy do Saegusovy pracovny vstoupili staříci se zkamenělými dinosauřími kostmi, považuje vědec za milník své profesní dráhy.
„Bylo to jako vyhrát první cenu v loterii,“ řekl Harfo Saegusa v rozhovoru pro vědecký týdeník Science, který o nálezu „draka z Tamby“ podrobněji informoval v redakčním článku.
