Pátek 17. května 2024, svátek má Aneta
  • Premium

    Získejte všechny články mimořádně
    jen za 49 Kč/3 měsíce

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Američané museli postavit popraviště pro Saddáma

Česko

Organizační zmatky Iráčanů byly důvodem, proč vykonání trestu smrti nad bývalým diktátorem Saddámem Husajnem neproběhlo podle plánu, vyplývá z dokumentů zveřejněných na WikiLeaks.

WASHINGTON/PRAHA Výkřiky svědků popravy, urážky popravovaného a následné uniknutí záběrů celé události.

Tak probíhalo předposlední den roku 2006 vykonání verdiktu nad Saddámem Husajnem, které mělo uzavřít temnou kapitolu iráckých dějin spojenou s jeho krutovládou. Další část depeší amerických diplomatů, kterou zveřejnil server WikiLeaks, osvětluje, proč poprava neproběhla důstojně, nýbrž mírně chaoticky.

Dokumenty citované americkou televizní stanicí CNN neobsahují nic překvapivě nového, co by měnilo celkový pohled na provedení popravy, přesto v nich lze nalézt několik zajímavých detailů. Píše se zde například, že přestože vykonání rozsudku bylo v rukách irácké vlády, nestáli Američané zcela stranou.

V dokumentu z ledna 2007 – tedy pár týdnů po oběšení Saddáma Husajna – se například píše, že popraviště museli nakonec postavit právě Američané. „Původní rampa nesplňovala standardy,“ postěžoval si prý hlavní irácký žalobce Munkíth Farún tehdejšímu americkému velvyslanci v Bagdádu Zalmayu Khalilzadovi. Zmíněné „nesplnění standardů“ podle CNN znamenalo, že zločinci při popravách kvůli špatné konstrukci rampy příliš trpěli.

Američané také na místo Saddámovy popravy dopravili vrtulníkem 14 iráckých představitelů, kteří měli vykonání rozsudku přihlížet, a odebrali jim mobilní telefony. Vrátili jim je až po popravě.

„Čekal jsem to“ Vykonání rozsudku se ale přesto podařilo jednomu z přihlížejících na mobilní telefon natočit a videozáznam se pak dostal i na veřejnost. Ze zveřejněných depeší vyplývá, že se tak mohlo stát díky některému z dalších iráckých představitelů, kteří na místo dorazili po zemi již o hodinu dříve. Později byli kvůli incidentu se záznamem popravy zadrženi dva strážci pracující pro irácké ministerstvo spravedlnosti.

V depeši je popisováno i Saddámovo chování před popravou. Diktátor prý prohlašoval, „že nemá strach a že tento okamžik očekával již od doby, kdy se poprvé dostal k moci, protože věděl, že má hodně nepřátel“. Žalobce Farún prý také přítomné hned několikrát okřikoval, například když jeden ze strážců směrem k Saddámovi pronesl: „Táhni k čertu.“

Svržený irácký diktátor prý zemřel okamžitě po oběšení, jeho tělo sundali z oprátky a dali do pytle.

Autor: