Právě jeho tvrzení bylo jedním z klíčových argumentů, kterými Američané později ospravedlňovali své vojenské tažení proti Saddámu Husajnovi.
„Měl jsem problém se Saddámovým režimem. Chtěl jsem se ho zbavit a najednou jsem měl příležitost,“ vysvětloval Džanábí.
„Já i moji synové jsme každopádně pyšní na to, že jsme byli hybnou silou procesu, jehož výsledkem je demokratizace Iráku,“ dodal muž, kterému se pro utajení identity přezdívalo „Curveball“, což je terminus technicus z baseballu a označuje točený míč, tj. míč, který při nadhozu mění směr.
Džanábí uprchl z Iráku už v roce 1995. Kontaktoval nejprve německou rozvědku s tím, že má informace o iráckých biologických zbraních. Němci následně kontaktovali Američany, kteří informaci začlenili do zprávy o zbraních hromadného ničení, s níž téměř přesně před osmi lety vystoupil na půdě Organizace spojených národů tehdejší americký ministr zahraničí Colin Powell.
„Řekl jsem jim, že jsem viděl mobilní zařízení na odpalování biologických zbraní a že vím o tajných fabrikách, kde se tenhle druh zbraní vyrábí,“ řekl Džanábí.
Vyjádřil sice lítost nad oběťmi, které si válka a následný chaos v zemi vyžádaly, domnívá se však, že jiná možnost odstranění Husajna nebyla.
„Věřte mi, nebyl jiný způsob, jak přinést do Iráku svobodu,“ řekl listu The Guardian.
Iráčanovo přiznání znovu rozpoutalo debatu o tom, nakolik si zpravodajské služby ověřují informace, které dostávají od svých zdrojů. „Fascinující,“ řekl tehdejší šéf CIA v Evropě Tyler Drumheller. „Přesto si myslím, že existuje dost lidí, kteří dodnes věří tomu, že tam (v Iráku) něco bylo,“ dodal.
Džanábí, který dostal azyl v Německu, dal dodnes jen jeden rozhovor, v němž popřel, že by si něco vymyslel.
