KOMENTÁŘE LN
Co si Jiří Paroubek slibuje od své „studijní“ cesty do Spojených států? Odpověď není těžká. Rozšířit album svých reprezentačních fotografií. Že už jich má dost? Povídejte to někomu, komu schází cit pro míru: Paroubek a Tony Blair, Paroubek a Jacques Chirac, Paroubek a Chu Ťin-tchao, Paroubek a Bill Clinton, Paroubek a Vladimir Putin..., všechny je vidíme v knize Minuty s Jiřím Paroubkem. To ale nestačí. Teď přijde Paroubek a generál Henry Obering. Právě od šéfa protiraketové agentury si Paroubek vyslechl argumenty k americkému radaru v Brdech a nechal si předvést sestřelení rakety na počítači. Proto, aby zvážil své rozhodnutí k radaru? Ne, své odmítnutí prý už nezmění, prohlásil předem.
Co si od Paroubkovy cesty slibují Američané? Ani tady netápeme. Najít partnera nejenom v české vládě, ale i v opozici, který by hovořil na rovinu, stylem „ano, ano, ne, ne“, jak jsou sami zvyklí. Nemají v tom s Čechy ideální zkušenost. Ještě je v živé paměti, jak velvyslanec Stapleton reagoval, když prezident Klaus zpochybňoval českou účast v koalici proti Saddámu Husajnovi: ukončil setkání. Rovněž je známo, jak si Stapleton cenil Vladimíra Špidly: je to sice socialista, názorový soupeř, ale má svou vizi a za ní pevně a férově stojí. Prostě jiná káva než Miloš Zeman.
Jak na Američany působí Paroubek? Nakolik mají brát vážně jeho slova ve srovnání s jeho vášní pro společné focení s celebritami? Brzy uvidíme. Ale už teď můžeme říci, že chtějí-li se Američané dobrat Paroubkova skutečného názoru, jeho vlastního já, nemá smysl, aby studovali Paroubkovy postoje k radaru. Ty už za letošek prošly dvojí proměnou -od „osobně proti němu nic nemám“ k výhrůžce, že i dohodnutou stavbu zastaví, dostane-li se k moci, až k souhlasu s budoucí vládní dohodou. Že už jde o postoj definitivní? Povídejte to někomu, kdo zná Paroubkův smysl pro míru.
Jak to přiblížit Američanům? Třeba takhle. Vysvětlit jim, co byla pražská Julda Fulda, jak tam fungovaly kolotoče a ve kterých stáncích se prodávaly které cigarety - měkké sparty, tvrdé sparty, ameriky. Právě o tom rozhodoval Paroubek ve stylu „ano, ano, ne, ne“.
Čtěte „USA: Chceme...“ na str. 8
