Film Odcházení působí jako červený hadr na emoce. Nikoli ani tak svým obsahem či formou, nýbrž skutečností, že ho natočil Václav Havel. Je to svým způsobem pochopitelné, ale není od věci zachovat si přitom chladnou hlavu.
Film se v kinech promítá od včerejška, oficiální premiéru si odbyl v úterý. Už týden je však v médiích propírán: vyjadřují se k němu různí lidé z různých stanovisek a vysílají do médií různé soudy. Média je v tom mocně podporují. Řada těchto soudů je silně emocionálně podbarvených, přičemž je zřejmé, že někteří „kritici“ film ani neviděli.
Tisková projekce se uskutečnila v pondělí 14. března. Tradiční úzus, že film se recenzuje až k datu premiéry, už dodržuje málokdo, v tomto případě se jím nikdo ani nezabýval. První hodnocení se objevila pár hodin po projekci na internetových serverech. Pravděpodobně nejrychlejší byla recenzentka Týdne Irena Hejdová, která, aniž by se zdržovala pokusem o argumentaci, napsala, že „bublina splaskla“ (kdo ji nafukoval?) a že Havel tímto filmem „ztratil majestát“ (lze ztratit majestát natočením filmu?). Film ji evidentně iritoval, hru nečetla, herci jí byli nesympatičtí – o Evě Holubové se ne právě standardně vyjádřila jako o Havlově „nohsledkyni“.
Ve zdrženlivějším a jaksi „zpravodajštějším“ duchu vyzněl referát na iDNES. Prý se po projekci „ozývalo opatrné mlčení“.
Situaci po svém vyhodnotil druhý den Ondřej Neff na svém populárním blogu v Neviditelném psu. Aniž by film viděl – na soud mu stačilo pár přečtených vět – napsal: „V branži se v této souvislosti užívá stručné slovo průser. Jenomže se to nikdo netroufne říct.“ V té chvíli se už samozřejmě diskuse na internetu plnily standardní protihavlovskými invektivami. Bylo jasné, že část národa Havlovi jen tak jeho film neodpustí.
Jaká nenávist?
Ve čtvrtek 17. března vyšel na kulturní stránce Lidových novin článek Jany Machalické Když exprezident píše a filmuje, v němž se pokusila o výklad havlovské poetiky převedené do filmové řeči. Tento standardní, byť neskrývaně apologetický článek přivedl poslance ČSSD a bývalého ministra kultury Vítězslava Jandáka na jeho facebookovém účtu k vyjádření, jež se díky své jadrnosti rychle rozšířilo na příslušných kanálech a internetových serverech. Vzhledem k tomu, že se vší pravděpodobností Jandák v tu chvíli film neviděl, bylo by zajímavé, jak by o něm „dlouhodlouze“ hovořil, ale to není podstatné – problémy o něm hovořit by neměl o nic menší. Přirovnání LN k tiskovému orgánu NSDAP a přidělení vysoké hodnosti SS redaktorce Janě Machalické sice u Jandáka nepřekvapuje, za hranicí soudnosti se však nepochybně nalézá. Autor těchto řádků proto napsal Jandákovi, že je „nevychovaný hulvát“, a chtěl po něm vysvětlení, jak to myslel s přirovnáním k nacistickým novinám. Jandák odpověděl, že autor řádků je „idiot, usilující o novinářský odznak Julia Fučíka“. Adresát proti Jandákovým několika větám s řadou pravopisných chyb již nic nenamítal.
To však nebyl konec slavného vstupu poslance Jandáka do řad filmové kritiky. Vyprovokován popularitou svého postoje si nejprve postěžoval, že na něj „komando Pravdy a lásky“ neustále útočí, byť zcela prokazatelně začal on, a pak dodal, že je starým kritikem „pelechu Pravdy a Lásky, které se svým pokryteckým pseudohumanismem a čecháčkovským humorem zaplavují ČR vlnou neuvěřitelného pokrytectví a přetvářky“.
Tady už skutečně vůbec nešlo o Havlovo Odcházení. Děj pak pokračoval fejetonem Tomáše Baldýnského, jehož název Odprdění byl tím nejexpresivnějším výrazem z celého jeho textu, jenž byl v podstatě k Jandákovi laskavý a dopřál mu právo na kritiku filmu, byť za cenu, že bude vyloučen z ČSSD. Na fejeton zareagovala blogem na Nasevec.cz Petra Paroubková. Nazvala ho Nenávist kape z LN. Nenávist? A koho nenávist?
Fakta jsou tato: Václav Havel natočil ve čtyřiasedmdesáti film podle své hry. Respektive svou hru zfilmoval. Václav Havel byl dvanáct let prezidentem a osm let jím již není. Je významnou, ba nejvýznamnější postavou jistých historických procesů, které se v této zemi v minulých desetiletích odehrály. Vedle toho je literátem, dramatikem a umělcem, autorem rozsáhlého díla, které má svou kvalitu, byť nejde o dílo masově konzumovatelné.
Je zároveň nositel hodnot, ke kterým se někteří hlásí, jiní je kritizují, někteří tak činí s nepokrytou nenávistí. To se opět projevilo. Záminku k tomu dal v podstatě nevinný film.
***
Gruppenführer a komsomolci Vítězslav Jandák na Facebooku: Pravdoláskařské Lidovky aneb Völkischer Beobachter české žurnalistiky zaplakaly dojetím nad filmem, o jehož umělecké kvalitě se dá skutečně dlouhodlouze hovořit... ale natočil ho V. Havel a to se zdá Gruppenführerovi pravdy lásky Machalické zvané Kyselice stačí. Pěkný den, přátelé. Petra Paroubková na Nasevec.cz: Novinář by neměl být osobní, měl by být objektivní. Pardon, to jsem se zasnila. To bych nemohla mluvit o komsomolcích LN (a je jedno za jaký komsomol se angažují). Jen nějak nevím k čemu to „odprdění“ patřilo, jestli k Jandákovi nebo k filmu Odcházení. To by se V. Havel mohl urazit. A to by mu vlastně Pafka Korčagin české novinářské Černé sotni Baldýnský udělal medvědí službu. Někdy se to v zápalu boje stává… Přetištěno v původním znění bez oprav
Snímku se bude dále věnovat salon v zítřejší Orientaci LN
POCHVALY Mně se filmové Odcházení líbilo víc než divadelní. Měl jsem strach, jak to dopadne, a dopadlo to dobře. Jan Novák spisovatel
Před filmovou verzí preferuju divadelní hru. Ale je v pořádku, že si pan prezident zkusil film a splnil si své přání. David Černý výtvarník
VÝHRADY Odcházení je výtečná hra, ale filmový přepis – či jak to nazvat – je spíš znamením bezmoci, takové rodinné video. Martin C. Putna literární historik
Není to tak zdařilý filmový debut, jak se čekalo, ale je škoda, že tak málo recenzentů použilo skutečné argumenty. Eva Zaoralová Umělecká poradkyně MFF KV
Je to film, který není úplně povedený, ale je dobře, že vznikl, protože je zajímavější než většina ostatní filmové produkce. Miroslav Janek dokumentarista
