Před dvěma lety zesnulý Michael Dibdin (1947–2007) patřil k dlouhé řadě anglických literátů okouzlených Itálií.
Nepsal sice romány, v nichž by poeticky líčil krásy Toskánska a vliv jižní nátury na anglickou uzavřenost, ale detektivky. Jeho znalost prostředí byla naprosto ohromující. A to prosím šlo o čistokrevného Angličana, který vystudoval v Sussexu. Strávil však několik let jako profesor na univerzitě v umbrijské Perugii. Z tohoto pobytu také načerpal látku pro jedenáct detektivních románů, které spojuje postava policisty Aurelia Zena pocházejícího z Benátek.
U nás již vyšly dva – Krysí hnízdo a Vendetta. Právě Krysí hnízdo získalo Zlatou dýku britské Crime Writer’s Association. Román svou zápletkou připomíná italské politické thrillery, jak je natáčel Damiano Damiani. Dibdin v Krysím hnízdě inteligentně, uvěřitelně a samozřejmě napínavě splétá osudy rodiny významného podnikatele se společensko-politickou situací v zemi počátkem 80. let, v době, kdy se Itálie vzpamatovávala z řádění Rudých brigád, které vyvrcholilo únosem Alda Mora.
Ostatně sám komisař Zen patřil k vyšetřovatelům únosu a byl převelený na úřednickou práci poté, co jeho pátrání ohrozilo vlivné kruhy. Po delší době je tedy opět „nasazen“ na pátrání po únoscích průmyslníka a odjíždí do Perugie. Zde naráží na nevraživost, intriky a podivné machinace, ale ze všeho vybruslí se ctí.
Příjemný je i otevřený konec, který upozorňuje, že jednoznačná řešení zpravidla neexistují.
***
Michael Dibdin: Krysí hnízdo. Paseka, 2009
