K čemu je armáda, která utrácí víc na prostředníky zakázek než na zahraniční expedice?
Jako kdyby už si Jiří Paroubek chystal vysvětlení pro případ, že volby za tři měsíce nedopadnou podle jeho představ. Šéf ČSSD nám sugeruje, že aféra s nákupem rakouských transportérů Pandur je útok zorganizovaný proto, aby ho poškodil ve volbách -a možná si to ve své sebestřednosti dokonce myslí. Aféra Pandur je ovšem především svědectvím o tom, kam až jsme to dopracovali s naším pojetím armády.
Český rok v Lógaru, jednotka korupce Pro pochopení toho, co moderní politická reprezentace od armády očekává, stačí pár čísel.
Na PRT (zkratka pro Provinční rekonstrukční tým) v Lógaru, což je klenot českého angažmá v Afghánistánu, mělo podle původního schváleného programu vojenských misí jít sto milionů korun každý rok. Po škrtání ve státních výdajích spolkne Lógar ročně 65 milionů korun.
To není moc, uvážíme-li, že Afghánistán byl po útocích teroristů na Ameriku - na rozdíl od Iráku - všeobecně pasován na tu správnou válku. I čeští politici rutinně opakovali, že válka pod Hindúkušem je první zásadní zkouškou životaschopnosti Severoatlantické aliance. Kromě komunistů přitom naše zakotvení v NATO oficiálně podporují všechny parlamentní strany.
Za rakouské transportéry byla republika v první fázi příběhu ochotna vydat 20 miliard korun. Pokud by politické strany dostaly každá dvě procenta z výše zakázky, přišla by si každá na 400 milionů. A pokud lidé ze Steyru byli schopni slíbit lobbistovi Janu Vlčkovi jedno procento, zbohatla by tato relativně bezvýznamná rybička v českém lobbistickém nálevu o 200 milionů.
Jistě, nákup pandurů měl svoje peripetie, měnilo se obsazení a zřejmě i konkrétní jednotlivé částky. Není ale důvod, proč by ta čísla řádově neplatila až do šťastného konce, tedy do uzavření druhé smlouvy. V takovém případě ovšem žijeme v systému, který lobbistu za zorganizování několika schůzek s politiky odmění sumou, z níž by se zaplatily dva české roky v Lógaru (v předkrizových číslech). Provize pro každou zúčastněnou stranu by se rovnala výdajům na čtyři roky v Lógaru. A to se v našich počtech schválně držíme při zemi.
Není to samozřejmě poprvé, kdy se zájmy české armády podřizují zájmům úplně jiným. Už Klausova vláda si svého času u Aera Vodochody objednala nesmyslně vysokou dodávku letadel L-159, pro něž armáda od té doby nemá využití. Dnes stát vlastníkům Aera platí 344 milionů korun ročně za údržbu, rozuměj uskladnění letadel (viz poslední Euro). Za ty peníze by „ve starých cenách“ mohl provozovat 3,5 dalších Lógarů. Tato čísla jsou skutečným měřítkem naší ochoty přispívat ke kolektivní bezpečnosti Západu.
Exmanažeři Steyru české veřejnosti nechtíce poskytli pádné svědectví o tom, že její vojsko už dávno ztratilo svůj původní smysl, že z tělesa, které snad kdysi mělo sloužit k zastrašení případných útočníků a dnes k účasti na spojeneckých misích v zahraničí, zdegenerovalo v nástroj na financování politického systému a několika jeho prominentů.
Připomínka v pravý čas Jakkoliv je pravděpodobné, že aféra prochází napříč politickou scénou, podíl ODS se zatím v zásadě omezuje na ministra obrany. Martin Barták je dnes své straně tím, čím jí v roce 2006 byla pražská buňka, jejíž stará spřeženectví z magistrátu centrále nedovolila spustit proti Paroubkovi čelní útok.
Hlavním aktérem skandálu je ČSSD - přirozeně, vždyť za jejích vlád se obchod zrodil. Skandál by presumptivnímu vítězi voleb mohl nabourat předvolební strategii. Ta spočívá v přesvědčování voličů, že větší část dluhů, které stát rok co rok vyrábí, by šlo odbourat zrušením korupce a zavedením pořádku do veřejných zakázek.
Až dosud se situace pro Lidový dům vyvíjela dobře. TOP 09 a po ní i ODS se ve veřejné diskusi o dluhu soustřeďovaly na škrty v rozpočtu - a protože většina korupčních podezření z poslední doby se týkala ODS (Opencard, černé duše, Žabovřesky), mohlo se zdát, že sociální demokrati si na potírání korupce vytvoří před volbami monopol. Panduří aféra nám teď jako blesk z nebe připomněla, že zrovna ČSSD nemá právo se o boji s korupcí příliš šířit.
Jiří Paroubek včera tvrdil, že si z aféry vzal ponaučení: k požadavkům generálního štábu, který prý si transportéry naporoučel, bude napříště přistupovat obezřetněji - například ohledně Afghánistánu. To v prvním politickém plánu znamená normální populistické „Ani muže na bojiště“, v druhém zlověstnější „Ani haléř ze systému“.
Naše vojsko, které snad kdysi mělo sloužit k zastrašení případných útočníků a dnes k účasti na spojeneckých misích v zahraničí, zdegenerovalo v nástroj na financování politického systému a několika jeho prominentů
O autorovi| e-mail: daniel.kaiser@lidovky.cz DANIEL KAISER komentátor LN
