Dnes o záludnostech zvířat a rostlin Hrát si při překládání s hledáním botanických i zoologických názvů může být velká zábava, ale i velká záludnost. I zdánlivě banální pojmenování totiž leckdy skrývá past. Třeba angličtina s oblibou operuje s naprosto obecnými jmény označujícími vícero druhů rostlin či zvířat zároveň.
Roste-li kdesi v místě děje redwood, má překladatel o zábavu postaráno. Stromů s „červeným dřevem“ najde takovou houšť, že by to vydalo na celý lesík. Dodnes jako svátost uchovávám skoro dvoustránkový dopis, kde mi sám Václav Větvička vykládá, které všechny druhy by to mohly být jen na území Severní Ameriky, od sekvoje po kryptomerii. Z pátrání nakonec vítězně vzešla metasekvoje. Tenhle málem vyhynulý druh může v Severní Americe tvořit parkovou kulisu i ve skutečnosti, nejen v literatuře. Co když si ale autor zabájí? Nikdy nezapomenu, jaký soucit se všemi potenciálními překladateli světa jsem pocítila, když jsem slyšela doznání jedné francouzské spisovatelky, seriózní a oceňované. Kritik ji v přímém přenosu pochválil, jak krásně pracuje s názvy květin, a ona bezelstně přiznala, že vůbec netuší, kde ty kytky rostou, jen jí učarovaly jejich názvy. To pak překladateli přestane kvítí vonět. V rozčilení pak snadno může přehlédnout třeba i to, že pod francouzskou přezdívkou folie de singes (šílenství opic) se jednoznačně skrývá araukárie neboli blahočet.
Stromy naštěstí v knihách hlavní slovo moc často nemívají, zato takový pták už hlavní postavou být může. Zažila jsem případ, kdy v romantickém příběhu takto vystupoval nenápadný redbird. Tenhle „červený ptáček“ skrýval sice jen dva ptačí druhy, z nichž popisu jasně odpovídal pouze jeden. Mohlo se to zdát jako snadné vítězství. Mohlo. Kdyby tím jedním druhem nebyl v češtině kardinál červený a tím druhým tangara šarlatová. V takové chvíli nezbývá než zapojit fantazii a vydumat něco obdobně obecného a líbivého jako redbird. Ale co? Věc pohříchu těžká, nemá-li to v textu vyvolávat nesprávné konotace, jako třeba „červenka“, „červánek“ či „červeňák“. Nakonec zvítězil červenáček, i když ani ten není tak docela konotačně čistý.
Mohla jsem si blahopřát, že to nebyl mořský pták a neživil se whitefish neboli „bílou rybou“. S takovým mořem ryb by asi musel vypomoci zdatný ichtyolog. Najisto by se nad mým zájmem s povděkem zaradoval, stejně jako další ochotní specialisté.
Ovšem pozor. Při volání odborníků neradno střílet rychleji než vlastní stín, aby si překladatel neuřízl ostudu. Jednou se mi takhle v překladu připletla pod prsty dvojice ptáků. Automaticky jsem odeslala jejich jména do knihovny pražské zoo a překládala jsem dál. Po týdnu jsem obdržela krajně opatrnou odpověď, kde laskavá paní knihovnice vypočítávala dlouhou řadu ornitologů, kteří si nad mou hádankou už polámali hlavu. Než se obrátí na další znalce, byla bych tak moc hodná a ještě jednou prověřila, jestli jsem názvy správně uvedla? Podívala jsem se podruhé a měla jsem jasno, i když se mi hanbou tmělo před očima. Napoprvé mi unikl autorův žert, a tedy i to, že ho stačí přeložit doslova. Tedy pěnice puntíkatá a skřivan strakatý. Kála jsem se tak, že jsem vzápětí málem přeložila doslova i bluebottle. Naštěstí jsem se ale o hrátky s hmyzím názvoslovím nepřipravila. Vyhrála masařka, jinak též greenbottle.
***
V rozčilení se snadno přehlédne, že pod přezdívkou folie de singes (šílenství opic) se skrývá araukárie neboli blahočet.
O autorovi| PETRA MARTÍNKOVÁ, překladatelka
