Americký protiraketový štít je pravděpodobně možné použít jako bidlo na klácení družic z oběžné dráhy. Každý stát, který by chtěl změřit síly se Spojenými státy, musí být schopný rychle zlikvidovat součásti tohoto systému, tedy i radarovou základnu v Brdech.
Americké armádě se podařilo sestřelit vlastní porouchaný satelit. Čína a Rusko zareagovaly podrážděně. Proč znervózněly právě tyto mocnosti? Jsou to jediné státy s rozvinutým kosmickým průmyslem, které mají ambice v budoucnu soupeřit s USA o nadvládu nad světem. Při globálním měření sil mají velký význam družice. Satelity neprovádějí jen špionáž, ale také navádějí zbraně na cíl. Sestřelení špionážních satelitů oslepí armádu protivníka a pouhé omezení počtu naváděcích satelitů by snížilo přesnost bombardování.
Že onen ,,protiraketový deštník“ je spíš bidlo na klácení družic, nechtěně naznačil už velitel americké protiraketové obrany Henry Obering, když řekl, že brdský radar bude v rámci rutinních zkoušek sledovat pohyb satelitů. Na moje dotazy o možném dvojím užití radaru odmítla odpovědět ministryně obrany Vlasta Parkanová, ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg i tiskové oddělení generálního štábu armády. Ukázalo se, že jednodušší bude zeptat se přímo v USA. Kde se vzala ta velkorysost?
Experimentální fyzik George N. Lewis z Cornellovy univerzity v Ithace napsal spolu s Theodorem A. Postolem, profesorem technologie a národní bezpečnosti na Massachusetts Institute of Technology (MIT), článek o plánovaných protiraketových základnách ve střední Evropě do Arms Control Today. George Lewis na otázku, zda může být hlavním posláním protiraketové obrany (nejen středoevropských základen) sledovat a případně likvidovat družice, odpovídá: ,,Interceptory mohou zasáhnout satelit, ačkoli nebylo zveřejněno, zda jsou na takový úkol připraveny. Stačí však rozšířit jejich software. Nemyslím si, že by to byl hlavní úkol systému, ale po úpravě tak může být použit.“
Jak vysoko nad zemí mohou interceptory sestřelit nějaký objekt? Podle Lewise je výškový dosah interceptorů umístěných na Aljašce pravděpodobně několik tisíc kilometrů. Antirakety, jejichž sila jsou plánována v Polsku, by měly mít dosah o něco nižší. Špionážní satelity mohou létat od 160 kilometrů nad zemí výš. Antirakety tedy na mnoho satelitů dosáhnou a brdský radar na ně dohlédne.
Zatím nevíme, jak velký význam bude mít brdský radar ve velmocenských strkanicích 21. století. Každý stát, který by chtěl s USA soupeřit o nadvládu nad světem, musí být schopen Američanům oponovat ve ,,hvězdných válkách“. V případě konfrontace se k vítězství přiblíží ten, komu se mimo jiné podaří rychle zničit i radarové základny, jako by měla být ta v Brdech. Nepřítel by likvidaci radaru věnoval velkou ,,péči“.
Česká republika se horlivě dere na exponované místo v globálním obranném systému USA, ačkoli nemá prostředky na vlastní obranu v tak nebezpečném postavení. Kde se najednou vzala taková velkorysost vůči spojenci, která hraničí se sebevražedným nasazením?
Sliby se slibují...
Česká reprezentace v zapojení do systému americké protiraketové obrany vidí příležitost, jak zdarma a bezpracně vyjít vstříc spojencům, vůči kterým dlouhodobě neplníme sliby. Ministerstvo obrany před šestnácti lety naslibovalo do deseti let postavit profesionální armádu schopnou vyslat pět tisíc vojáků do zahraničních mírových misí. V roce 2006, tedy čtyři roky po termínu, jsme spojencům mohli nabídnout jen tisícovku vojáků. A od té doby se situace příliš nezlepšila.
Podle údajů ministerstva zahraničních věcí ze 14. 2. 2008 působí letos v zahraničních misích pod velením NATO asi 640 vojáků. Větší expediční sbor si naše armáda prý nemůže dovolit, ale uznání spojenců by se republika těšila ráda. Američané by radar postavili ze svého a to je lákavé. Rizika, která přítomnost základny na našem území ponese, se plně projeví až po volbách, tedy v době, kam naši politici ani generálové příliš nehledí.
O autorovi| Ivan Větvička, novinář
