APLAUS...

Psát deník tříletého umírání vlastní ženy může být drásavou reflexí i zklidňující terapií. Čechokanaďan Václav Táborský našel pro dokumentární záznam posledních let soužití s milovanou manželkou šťastnou polohu: mezi detailní popis medicínskointimních podrobností souvisejících s nevyléčitelnou nemocí dokázal ústrojně včlenit spoustu informací o dynamické osobnosti své ženy Dagmar i o životě filmařského páru v kanadském exilu. Téměř se ubránil sentimentu (který by byl pochopitelný), přesto z každé stránky knihy Život v prodlouženém čase, již vydalo Nakladatelství Slávka Kopecká, čiší mužova láska a obdiv. Naopak, překvapením je věcný, místy i lehký styl, chvílemi kořeněný dokonce humorem.