* LN Dlouhé hodiny v kuse skládáte. Jak si práci zpestřujete?
Ke kompoziční práci patří i studium, znalost zpracovávané látky. Jak by to vypadalo, kdyby skladatel psal o Mojžíšovi a znal toto téma jen povrchně! Moc ráda poznávám nové věci. I na to, abych mohla mít na věci nějaký názor, musím nejdříve hodně znalostí získat. To je myslím základní věc snažit se neustále překonávat zaběhlé i vlastní stereotypy a otvírat se novým podnětům. Už od studií jsem se snažila „okysličit“ svůj hudební jazyk divokou řečí hudebních etnik, která jsou součástí našeho teritoria, a to hudbou romskou a židovskou. Láká mne také stále více rytmická pestrost a mikrointervalový svět balkánské hudby - vracím se k tomuto prvku velmi často.
* LN Pocházíte z hudebnické rodiny?
Tatínek byl chirurg a maminka revmatolog. Zcela pravidelně se ale v rodině muzicírovalo, babička se dokonce chtěla věnovat hře na klavír profesionálně, ale potom se rozhodla pro jazyky. Dědeček hrál na housle a klavír, dokonce kupoval i partitury. Zdědila jsem po něm řadu krásných knih o hudbě, vzhledem k tomu, že byl profesí lékař, to bylo obdivuhodné. Můj tatínek, jehož otec byl ještě pravý Maďar a slovensky ani neuměl, mi často říkával, že mi přece nic nebrání v tom, abych se jako lékařka věnovala ve svém volném čase kompozici. Ale já jsem věděla už tehdy, že jak práce lékaře, tak hudebního skladatele vyžaduje celého člověka, a tak jsem si prosadila svou.
* LN Nikdo vás nenutil hrát na housle anebo klavír?
Nebylo to třeba. Když se mě chtěli na chvilku zbavit, tak mě posadili ke krásném křídlu a byl ode mne pokoj. Improvizovala jsem si, hrála, co mne napadlo, a moc se mi to líbilo. První skladbu jsem napsala do not hned, jak jsem zvládla první úskalí notového zápisu - v sedmi letech.
* LN Pamatujete si tuto svou první skladbu?
Jmenovala se „Dětská společnost“, hrála jsem si ji na klavír ( několikrát dokonce i koncertně) a dodnes ji umím zpaměti. Od té doby jsem napsala spousty skladeb, samozřejmě je všechny zpaměti neznám. Ale zapsání té první bylo nejpracnější, po pravdě pomáhala mi s tím i moje první učitelka hudby Zita Paráková-Strnadová, tak asi proto mi ta skladbička uvízla v paměti.
* LN Vystudovala jste klavír a kompozici. Znamená to, že je klavír váš nejzamilovanější nástroj?
Měla jsem skvělou první učitelku klavíru. Nejenom že to byla velká hudební osobnost, skvělá klavíristka, ale naučila mne to nejpodstatnější - že pravé umění je řehole, poctivá práce, kde se člověku nic neodpustí. V hudbě se člověk odhalí, tam se nedá ani lhát, ani podvádět.
* LN Jak moc je pro hudebníky nezbytné, aby prošli různými školami a stážemi?
Pro uměleckou profesi je zvlášť důležité načerpat určité penzum vědomostí, ale i osobních zkušeností, poznat jiné světy, jiné umělecké přístupy. Školy, stáže - to vše jsou příležitosti pro mladého člověka co nejvíce vstřebat a být později schopen najít svou vlastní cestu. Produkty a výkony umění nejsou na rozdíl například od sportu zcela objektivně hodnotitelné. Rozhodne až soud historie. A ta je neúprosná, ale zároveň i relativně spravedlivější než krátkodobé názory současníků.
* LN Hodně skladatelů o sobě mluví jako o spisovatelích. Jak to vidíte vy?
Hudba na rozdíl od literatury a výtvarného umění je abstraktní. To je kvalita, která ji dělá zcela mimořádnou. Nic vám nevnucuje, jste svobodný v jejím vnímání, oslovuje vaše momentální potřeby. Slyšíte, co potřebujete nebo chcete slyšet. Osobně se cítím nejblíže práci architekta a architektura mne také nejvíce ovlivňuje. Asi by to byla profese, kterou bych kromě hudby dělala nejraději.
* LN Říkáte, že hudba je svobodná, ale devadesát devět procent tvoříte na zakázku.
Pokud si někdo myslí, že práce na zakázku není svobodná, tak to je strašný omyl. Na zakázku psal i Mozart a řada velkých autorů. Zakázka je volba, vzájemná úcta i uznání. Nikdo by přece nechtěl skladbu od člověka, jehož hudbu nesnáší, a autor by zase nepsal novou skladbu pro někoho, o kom má špatné mínění.
* LN Nekouká se ale zadavatel přes rameno a neříká vám, co máte a co nemáte?
Zatím se mi to nestalo. Většinou jsem limitována nějakým nástrojovým obsazením, někdy zase tématem, ale většinou je vše ostatní v mých rukou.
* LN Kdy jste se rozhodla živit komponováním?
Já se nerozhodla! Já prostě bez komponování nemohu být, je to moje potřeba. Komponuji od sedmi let. Když něco dopíšu, tak už jsem nervózní, kdy zase začnu.
* LN Existuje v hudbě ještě nějaký prvek, kterým překvapíte?
Přiznám se, že mám ještě větší ambice - vždy překvapit silnou hudbou. To je skutečně odvážné, zejména v situaci, kdy se po určité době od vás stále více očekává. Pokud bych chtěla jen trochu přehánět, tak dnes je obtížné překvapit technikou, výrazově technickými prostředky, už tady bylo takřka vše, i házení ryby do strun klavíru, libovolné souzvuky a shluky, kombinace všeho se vším i opak hudby - ticho jako skladba.
* LN Právě pro různé možnosti interpretace bývají skladatelé i dirigenty. Jak se na to díváte?
Mám na to vyhraněný názor. Dnešní doba je vysoce specializovaná. Pokud chcete docílit nadstandardních výkonů, musíte zúžit zorné pole. Ten rozdíl vnímám velmi intenzivně i proto, že můj syn studuje dirigování, a tak určitě diriguje mé skladby lépe, než bych toho byla schopna já sama.
* LN Jaký máte názor na nové podoby hymny?
Přiznám se, že tomu moc pozornosti nevěnuji. Pro mě je hymna něco, co mě dojímá, a v jejím základu nesporně byl, je a doufám, že vždy bude Škroupův invariantní základní zápis. Nově nahraná nebo lehce přeinstrumentovaná hymna je něco, co se jistě může objevit, ale nemyslím, že by se tento fakt měl stát předmětem takového zájmu médií. Máme v umění i ve společnosti závažnější problémy.
