Máme sice pořád co dělat, ale ne že by navrhování knihoven byl zlatý důl. Na výstavbu nových totiž zoufale scházejí veřejné prostředky. Občas ale vzniknou krásné a funkční budovy,“ říká Kateřina Hořavová, architektka a spolumajitelka firmy Biblio. Spojení slov knihovna a architekt dnes neomylně evokuje zejména jméno Jana Kaplického. Ale nové knihovny vznikají i v jiných městech než v Praze - a právě firma Biblio se specializuje na jejich návrhy.
„V roce 1993 v březnu byl možná unáhleně zrušen podnik Technické ústředí knihoven. To byla státní firma, která knihovny celostátně navrhovala a zařizovala. Proto také byly všechny úplně stejné. Na výběr tehdy byly jen tři verze knihovenského nábytku, sektoru,“ vzpomíná Kateřina Hořavová.
Dne 1. března 1993 založila s dalšími dvěma kolegyněmi firmu Biblio, která začala knihovny plánovat a zařizovat. „Technické ústředí knihoven skončilo a v celém státě nebyl nikdo, kdo by převzal tuto činnost,“ vzpomíná Hořavová. Dnes má tato firma za sebou nejen desítky realizovaných projektů knihoven, ale i rodinných domů, bytů nebo kanceláří.
Začátky firmy nebyly nijak složité. Nabídek a zakázek měli architektky dost. Díky restitucím se mnoho knihoven muselo stěhovat ze soukromých domů a další objednávky ještě dobíhaly z předlistopadového období. „Před listopadem se vše plánovalo na dlouhé lokte. Jeden projekt byl na stole třeba tři čtyři roky, než se vůbec začalo s realizací. V rozjezdu nám tak pomohlo, že jsme měly spoustu zakázek ještě z předlistopadové doby. Po zrušení podniku jsme prakticky převzaly jeho činnost.“
Od umělců k deskriptivě
Kateřina Hořavová pochází spíš z umělecky založené rodiny. „Tatínek pracoval u filmu a maminka byla malířka. Ani nevím, jak mě napadlo stát se architektkou, ale bylo to asi v sedmnácti letech. Chodila jsem na humanitní gymnázium, kde jsem měla potíže s matematikou a zejména s deskriptivou. To byla muka. Možná právě díky přísné profesorce matematiky, která měla za manžela architekta, jsem se rozhodla pro architekturu.“ Na otázku, jestli není právě v architektuře potřeba „matematický mozek“, odpovídá, že to není zase tak důležité. „Spousta architektů jsou spíše umělci. Matematika je důležitá způsobem uvažování. Pro architekta ale není podmínkou ji dokonale ovládat,“ směje se Hořavová. Školu dokončila v roce 1976. První zaměstnání jí poskytlo architektonický rozhled všemi směry. „V Pragoformě, kde jsem pracovala, jsme měli vynikající zázemí a všechny vymoženosti té doby. Dělali jsme návrhy všeho možného od projektů pozemních staveb, silnic, mostů po plány rodinných domů, ale i bytovek, paneláků a urbanismu,“ vzpomíná. Z té doby si odnesla jeden cenný poznatek: architekt musí být pánem situace. „Tenkrát jsme projektovali most na Labi. Měli jsme asi deset tvarových variant a dali jsme na vybranou úředníkům, kteří o tom rozhodovali. Samozřejmě si naprosto neomylně vybrali tu nejhorší. Od té doby vím, že se klientovi sice musí dát na vybranou, ale maximálně tak dvě tři varianty. A dost.“
I paneláky mají své kouzlo
Koncem sedmdesátých let se poprvé setkala s moderní výpočetní technikou. K urbanistickému návrhu nového pražského sídliště u stanice metra Ládví se tehdy poprvé použil počítač. „Sídliště se stavělo na kopci a nás zajímalo, jak bude vypadat celé panoráma. Tehdy jsme tři kolegové celých čtrnáct dní zadávali kóty jednotlivých domů na děrné karty. Pak se to dalo zpracovat počítači. Ten to po třech dnech ,vyplivnul‘ a my měli pohled na panorama. Psal se rok 1977 a bylo to mé první setkání s počítačem. Na tehdejší dobu bomba.“ Na otázku, jestli navrhování paneláků nebylo nudné a monotónní, odpovídá, že i paneláky mají své kouzlo. „Tahle práce mi byla mnohem blíž než navrhování pozemních staveb. Je pravda, že nám ruce svazovaly různé direktivy, ale i přesto se nám podařilo dělat kvalitní projekty. Například byty v pražských panelácích na Ládví jsou velmi účelně a dobře navržené.“ Dnes firma Biblio nejen projektuje, ale i dodává stavby. „Je to velká radost, pokud můžeme realizovat vše od začátku do konce. Teď jsme dělali návrhy knihoven pro Přírodovědeckou fakultu Karlovy univerzity. Nechali nám hodně volnou ruku, a přestože projekt limitovaly finanční prostředky, myslím, že se ke spokojenosti všech a hlavně studentů bezvadně povedl,“ pochvaluje si Hořavová. O své firmě v nadsázce hovoří jako o neziskové organizaci. „Naše klientela je sice chudá, ale zase platí včas. Obecně si myslím, že knihovny nemají dostatek veřejných prostředků, a tak se nedostává kvalitních projektů. Občas se ale podaří postavit i krásné a funkční budovy. Například knihovna v Liberci je nadčasová a krásná stavba.“
***
KATEŘINA
HOŘAVOVÁ
Rodina: Vdaná, dcera
grafička, syn scenárista
a filmový kritik
Auto: „Nemám.“
Hudba: Jazz, instrumentálky
Volný čas: Na kole a na lyžích
Dovolená: Chození po horách
