BUENOS AIRES/PRAHA Nová Evita, argentinská Hillary. Cristina Kirchnerová prý nemá ta přirovnání ráda. „Není nic lepšího než být sama sebou,“ opakuje do omrzení. Ale zároveň jí to musí lichotit. Těžko by hledala lepší publicitu u voličů z nejchudších vrstev, než je ztotožnění s argentinskou ikonou.
Podobně příznivé je i přirovnání k Hillary Clintonové, jejíž jméno má ve světě výrazně lepší zvuk než přímo v Americe. A nejlepší je, že přinejmenším srovnání s Clintonovou v mnoha ohledech sedí.
S Evou „Evitou“ Perónovou, legendární druhou manželkou argentinského prezidenta Juana Peróna, toho Cristinu Kirchnerovou mnoho nespojuje. Podle některých snad jen záliba v drahém oblečení a módních doplňcích od předních světových návrhářů a silné líčení. A samozřejmě také zájem o politiku. Kdyby se stala prezidentkou, napodobila by Kirchnerová spíš Perónovu třetí manželku Isabel. Ta je také dosud jedinou ženou, která kdy Argentině vládla. Prezidentkou však nikdy nebyla zvolena, z postu viceprezidentky nastoupila až po smrti svého manžela a udržela se u moci necelé dva roky, než ji svrhl vojenský převrat.
Jednoznačně nejvíc paralel lze ovšem najít mezi Kirchnerovou a Clintonovou. Obě jsou právničky. Obě poznaly své manžely-prezidenty během studií práv. Obě jsou senátorky. Obě aktivně zasahovaly do politiky, kterou prosazoval během prezidentství jejich manžel. A konečně, obě se také snažily přesvědčit voliče, aby prolomili tabu a poprvé v historii svých zemí zvolili do nejvyššího úřadu ženu.
Kirchnerová ale přece jen měla v Argentině podstatně snazší roli, než jakou má a bude mít Clintonová v USA. Během kampaně se mohla uzavřít do pohodlné ulity, na většinu otázek odpovídat vágně a prakticky neposkytovat rozhovory. Ani zdaleka nemá tolik nepřátel, a pokud si o ní udělali voliči negativní názor, pak není o nic horší, než jaký mají na ostatní politiky.
