Oba dva typy se vyznačují velmi nízkou teplotou a vysokou průzračností, ale také nízkou vlhkostí a značnou stabilitou. Poslední dvě jmenované vlastnosti platí zejména pro arktický pevninský vzduch, který se tvoří nad severní a severovýchodní Evropou a přilehlým zamrzlým oceánem. Je velmi studený a suchý, a když vpadne do střední Evropy v zimě, vždy přinese výrazné ochlazení. Díky jeho nízké vlhkosti je v něm totiž minimum oblačnosti, a tak při nočním vyjasnění klesají teploty hluboko pod bod mrazu, výjimkou nejsou teploty kolem -25 stupňů Celsia.
K takovým poklesům přispívá kromě vyjasnění i zeslabení větru nebo úplné bezvětří, sněhová pokrývka a také vlastnosti terénu. Zvláště choulostivá jsou horská údolí a kotliny, kde se studený těžký vzduch hromadí.
Na jaře bývají maxima už většinou nad nulou, ale noční mrazíky se vyskytují až do poloviny května. V létě se k nám pevninský arktický vzduch vůbec nedostává, protože už severně od nás se od povrchu ohřívá a mění se na pevninský vzduch mírných šířek.
Druhým typem je arktický mořský vzduch, který vzniká v oblasti nezamrzajících moří mezi Grónskem a severní Evropou. Do střední Evropy proudí zpravidla přes Norské moře, kde se částečně ohřívá a obohacuje vodní parou, takže do střední Evropy přináší i přeháňky.
Ty bývají nejen v zimním, ale často i v přechodných obdobích sněhové. Teploty v něm neklesají tak nízko jako v pevninském arktiku, ale zvláště na jaře může jeho vpád způsobit značné škody na vegetaci. Mráz v týlu tlakové níže Protože není na severu a severovýchodě Evropy žádné vysoké pohoří, které by bránilo vpádům studeného arktického vzduchu, čas od času k tomu dochází. Musí pro to ale nastat příhodné meteorologické situace. Jednou z nich je třeba hluboká brázda nízkého tlaku, zasahující k nám ze Skandinávie, po jejíž zadní straně proudí za studenou frontou vzduch od severu.
Podobně tomu bývá v týlu tlakové níže, která má svůj střed nad severní a severovýchodní Evropou a na přední straně tlakové výše, která se udržuje západně od našeho území. Typické vpády pevninského arktiku jsou spojené se situací, kdy se udržuje rozsáhlá tlaková výše nad Britskými ostrovy a kolem ní k nám proudí studený vzduch od severu.
Intenzita ochlazení závisí na teplotě původní vzduchové hmoty i na rychlosti vpádu. Čím je rychlejší, tím méně vzduchu se stihne při svém putování do střední Evropy ohřát.
Nejznámějším příkladem výrazného ochlazení na našem území je Nový rok 1979, kdy poklesla teplota během několika málo hodin téměř o 30 stupňů Celsia. Tehdy se ukázalo, stejně jako při jiných obdobných situacích, jak může vpád studeného vzduchu ohrozit nejen dopravu a hospodářství, ale také lidské zdraví.
